Biřmování krok za krokem

Biřmování se slaví obvykle v rámci mše svaté, protože spolu se křtem směřuje k přijetí eucharistie jako největší ze svátostí. Představení biřmovanců se koná po evangeliu, protože tak se dobře znázorní, že první je v našem životě vždy Bůh a jeho oslovení, a naše odpověď je reakcí na Boží iniciativu. Přistoupení biřmovanců před biskupa je jakoby jejich reakcí na hlásané evangelium. Tím, že člověk přijímá k biřmování, odpovídá na Boží dotek ve svém životě. 

A shromáždění věřících vyjádří svůj souhlas tím, že všichni odpovědí: Amen.

Protože biřmování je dovršením křtu, pokládají se při něm stejné otázky. Svátosti, které nás včleňují do církve, není možné slavit bez vyznávání její víry, proto se požaduje nikoli vyznání "vlastní soukromé" víry, ale potvrzení, že biřmovanec přijal za svou víru církve.

Biřmování začíná tichou modlitbou celého společenství. Ticho je v liturgii vždy prostorem pro Ducha svatého. Umožňuje, aby se všichni sjednotili ve svých osobnách modlitbách za biřmovance.

Již v Písmu se píše o tom, že dar Ducha svatého je předáván vzkládáním rukou (Sk 8). Biskup tedy nad biřmovance vztahuje ruce, rozpomíná se na jejich křest a prosí o seslání Ducha Božího a plnosti jeho darů, jak jsou naznačeny v proroctví Izaiáše (11,2). Pokud budou s biskupem mazat křižmem také další kněží, vzkládají ruce také oni, pokud mazat nebudou, ruce nevztahují.

Pomazání křižmem na čelo, spolu s vkládáním ruky a formulí Přijmi pečeť daru Ducha svatého’ je podstatným prvkem biřmování. 

Křižmo je směs olivového oleje a vonného balzámu, kterou na zelený čtvrtek v katedrále posvětil biskup. Písmo o Ježíši říká, že byl pomazán Duchem svatým a proto olej brzy získal symboliku působení Ducha svatého. Jeho vlastnosti navíc velmi krásně odpovídají působení tohoto Ducha: v lampě dává světlo, vpíjí se do pokožky jako kosmetika, v ráně působí jako lék, je pokrmem i znamením hojnosti a bohatství. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. Prostřednictvím biřmování se křesťané, tedy ti, kteří jsou pomazaní, mnohem více podílejí na poslání Ježíše Krista a na plnosti Ducha svatého, jímž je vrchovatě naplněn, takže celý jejich život šíří líbeznou vůni Kristovu.

Pomazáním dostává biřmovanec „označení“, pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu — proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce, anebo otrokům znamení jejich pána —, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím. Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, „vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku“ (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké (konečné) eschatologické zkoušce.

Políbení pokoje, podle sv. Cypriána "signaculum orationis", kterým končí obřad svátosti, znamená a vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími.

Následují přímluvy a slavení eucharistie. Pokud některý z biřmovaných dosud eucharistii nepřijímal, přistoupí ke Stolu Páně poprvé právě při této mši.