Liturgie kněžského svěcení krok za krokem

Hlavní stránka / Svátost svěcení / Kněžské svěcení krok za krokem

Bohoslužba slova a přijetí (vyvolení) kandidátů do kněžského společenství 

Když je vše náležitě připraveno a věřící jsou shromážděni, ubírá se průvod kostelem k oltáři. Vstupní průvod je uspořádán tímto způsobem: Za těmi, kteří konají obvyklou liturgickou službu, jde jáhen, který nese evangeliář, za ním jdou další přítomní jáhni, následují kandidáti, koncelebrující kněží a nakonec biskup následován dvěma jáhny, kteří mu asistují. Po příchodu k oltáři a po předepsané úkloně všichni zaujmou připravená místa. Při průvodu se zpívá vstupní antifona s příslušným žalmem nebo jiný vhodný zpěv. Úvodní obřady a bohoslužba slova se konají jako obvykle až do evangelia. Potom začne obřad svěcení kněží. Biskup se odebere, pokud je třeba, k sedadlu připravenému pro obřad svěcení a následuje představení kandidátů.   Omnibus rite dispositis, ordinatur processio per ecclesiam ad altare modo consuetudo. Diaconum librum Evangeliorum deferentem et alios diaconos, si adsint, sequuntur ordinandi, presbyteri concelebrantes ac denique Episcopus et paulisper retro eum duo diaconi ei assistentes. Cum ad altare prevenerint, facta debita reverentia, omnes accedunt ad loca sibi assignata. Interim canitur antiphona ad introitum cum suo psalmo vel alius cantus aptus. Ritus initiales et liturgie varbi peraguntur more consuetudo usque ad Evangelium inclusive. Deinde incipit Ordinatio presbyterorum. Episcopus accedit, si opus est, ad sedem pro Ordinatione paratam, et fit praesentatio candidatorum.
Jáhen vyzve kandidáty:   Ordinandi vocantur a diacono hoc modo:
Prosím ty, kteří mají být vysvěceni ke kněžské službě, aby předstoupili.   Accedant qui ordinandi sunt presbyteri.
Potom volá jednotlivé kandidáty jménem. Každý z nich řekne:   Et mox singulatim ab eodem nominantur; et unusquique vocatus dicit:
Zde jsem.   Adsum,
Předstoupí před biskupa a ukloní se mu. Když všichni předstoupili před biskupa, kněz k tomu pověřený žádá biskupa těmito nebo podobnými slovy:   et accedit ad Episcopum cui reverentiam facit. Omnibus coram Episcopo dispositis presbyter ab Episcopo deputatus dicit:
Nejdůstojnější Otče, církev žádá, abyste vysvětil tyto naše bratry ke kněžské službě.   Reverendissime Pater, postulat Sancta Mater Ecclesia, ut hos fratres nostros ad onus presbyterii ordines.
Biskup se ho zeptá:   Episcopus illum interogat, dicens:
Můžete prohlásit, že jsou k této službě způsobilí?   Scis illos dignos esse?
Kněz odpoví:   Ille respondet:
Jejich způsobilost dosvědčili věřící, kteří je znají, i všichni, kterým přísluší je posoudit; a také já mohu toto svědectví potvrdit.   Ex interrogatione populi christiani et suffragio virorum ad quos pertinet testificor illos dignos esse inventos.
Biskup řekne:   Episcopus:
S pomocí Boží a našeho Spasitele Ježíše Krista přijímám tyto naše bratry do kněžského společenství.   Auxiliante Domino Deo, et Salvatore nostro Iesu Christo, eligimus hos fratres nostros in Ordinem presbyterii.
Všichni odpovědí:   Omnes respondunt:
Bohu díky.   Deo gratias.
Všichni usednou a biskup pronese homilii, která vychází z přečtených úryvků Písma. Promluví v ní k přítomným věřícím a ke kandidátům o kněžské službě.   Tunc Episcopus, omnibus sedentibus, homiliam habet, in qua, initium sumens e textu lectionum quae in liturgia verbi lectae sunt, popilum atque electos de munere presbyterorum alloquitur.

První část obřadu svěcení má své místo hned po hlásání evangelia, v rámci bohoslužby slova, ještě před homílií. Je to jakoby Boží slovo ještě doznívalo v uších těch, kdo mu naslouchali, když jeden z nich na ně odpovídá specifickým způsobem: Zde jsem, stejnou odpovědí, kterou dávali na Boží povolání Abrám, Mojžíš, proroci, Panna Maria. Ve slovech zde jsem, jsem k dispozici, jsem připraven, se vyjadřuje stejná připravenost a bezvýhradná disponibilita, kterou známe od velkých postav dějin spásy.

Zodpovědný kněz představuje kandidáty slovy "církev žádá...". Kněžské svěcení není autoprezentací, stejně jako kněžství není seberealizací. Je to církev, která žádá a která se také za kandidáty zaručuje "jejich způsobilost dosvědčili věřící..." - neboť svěcenci sami záruky schopni dát nejsou.

Biskup kandidáty přijímá (v latinském originále "vyvoluje") do kněžského společenství. Již na začátku svěcení se tak naznačuje, co svěcení působí - přičlenění do presbyterátu, do sboru kněží obklopujícího biskupa. Biskup se dovolává Boží pomoci, vždyť je to Pán, který v duši svého služebníka cestu ke kněžství svým povoláním započal. To také vyjadřují všichni shromáždění, když odpovídají zvoláním Bohu díky, neboť Boží povolání, odpověď na ně i přijetí do kněžského společenství je darem Boží milosti.

Následuje homilie, která jakoby zesiluje souzvuk dvou slov - slova Božího a slov lidské odpovědi, zde jsem.

Slib vyvolených kandidátů

Po homilii kandidáti vstanou a předstoupí před biskupa, který se jich táže:   Post homiliam electi soli surgunt et stant coram Episcopo, qui eos, una simul, interrogat his verbis:
Milí bratři, dříve než přijmete kněžské svěcení, musíte před tímto shromážděním prohlásit, že jste ochotni plnit všechny povinnosti spojené s kněžskou službou. Proto se každého z vás ptám: Chceš stále vykonávat kněžskou službu jako věrný spolupracovník biskupa a v Duchu Svatém vést Boží lid a sloužit mu?   Filii carissimi, priusqam ad Ordinem presbyterii accedatis, vos oportet coram populo propositum de sucipiendo munere profiteri. Vultis manus sacerdotii in gradu presbyterorum ut probi Episcoporum ordinis ccoperatores, in pascendo grege dominico, duce Spiritu Sancto, indesinenter explere?
Kandidáti odpovědí všichni společně:   Electi omnes simul respondent:
Ano.   Volo.
Biskup:   Episcopus:
Chceš hlásat Kristovo evangelium a vykládat nauku katolické církve, a tak zodpovědně a moudře konat službu Božího slova?   Vultis ministerium verbi, in praedicatione Evangelii et expositione fidei catholicae, digne et sapienter explere?
Kandidáti:   Electi omnes simul respondent:
Ano.   Volo.
Biskup:   Episcopus:
Chceš k chvále Boží a k posvěcení věřících s vírou a oddaností podle tradice církve slavit Kristova tajemství, zvláště eucharistii a svátost smíření?   Vultis mysteria Christi ad laudem Dei et sanctificationem populi christiani, secundum Ecclesiae traditionem, praesertim in Eucharistiae sacrificio et sacramento reconciliationis, pie et fideliter celebrare?
Kandidáti:   Electi:
Ano.   Volo.
Biskup:   Episcopus:
Chceš ve spojení s biskupem setrvávat v ustavičné modlitbě a pro lid tobě svěřený vyprošovat Boží milosrdenství?   Vultis nobiscum misericordiam divinam pro populo vobis commisso implorare orandi mandato indesinenter instantes?
Kandidáti:   Electi:
Ano.   Volo.
Biskup:   Episcopus:
Chceš se stále úžeji spojovat s Kristem Veleknězem, který sám sebe Otci za nás obětoval jako oběť čistou, a chceš se spolu s ním zasvětit Bohu pro spásu světa?   Vultis Christo summo Sacerdoti, qui seipsum pro nobis hostiam puram obtulit Patri, arctius in dies coniungi et cum eo vos ipsos, pro salute hominum, Deo consecrare?
Kandidáti:   Electi:
Ano. Kéž mi Bůh při tom pomáhá.   Volo, Deo auxiliante.
Potom přistupují jednotliví kandidáti k biskupovi, poklekají před ním a vkládají sepjaté ruce do jeho dlaní. Biskup se táže:   Deinde unusquisque electorum accedit ad Episcopum et, corad eo genuflexus, ponit manus suas iunctas uinter manus Episcopi. Episcopus interrogat electum, dicens:
Slibuješ mně i mým nástupcům úctu a poslušnost?   Promittis mihi et successoribus meis reverentiam et oboedientiam?
Kandidát odpoví:   Electus:
Ano.   Promitto.
Biskup řekne:   Episcopus semper concludit:
Ať Bůh dovrší dobré dílo, které v tobě započal.   Qui coepit in te opus bonum, Deus ipse perficiat.

Po homilii přichází druhá část svěcení, která rozvíjí již vyřčená slova "zde jsem". Jednotlivé otázky definují oblasti kněžských závazků, závazky ale zároveň svědčí o povaze Boží milosti, která je kněžím dána: jedná se o spolupráci s biskupem nikoli podle vlastních představ, ale pod vedením Ducha svatého, ve službě pastýřské, ve službě Božímu slovu, při slavení posvátných tajemství a ustavičné modlitbě.

První otázka zároveň zní "chceš stále..."? To, k čemu se svěcenec zavazuje není na chvíli nebo na určité období, ale na celý život. Odpověď u všech otázek "ano, chci" vyjadřuje skutečnou vůli svěcence, nikoli pouze mlhavou touhu srdce nebo nejasnou představu.

Poslední otázka jakoby všechny ostatní shrnuje. Připodobnit se Kristu, který sám sebe přinesl jako oběť, znamená jít jako on na kříž, také sama sebe obětovat, chtít se stát mučedníkem. Zároveň odpověď "ano, kéž mi Bůh při tom pomáhá" vyjadřuje, že krom našeho vědomého odhodlání, je třeba ještě Boží pomoci, bez které si opravdu nevystačíme.

Posledním prvkem je vložení rukou do rukou biskupa. Gesto, které má svůj původ ve středověkém uzavírání svazku mezi vazalem a lenním pánem, symbolizuje oboustranný závazek: úctu a poslušnost svěcence vůči biskupovi, přijetí, ochranu a ochotu pomáhat ze strany biskupa vůči svěcenci.

Biskup uzavírá slovy, z nichž je zřejmé, že za tím, co se odehrává při přijímání závazků i slibování poslušnosti, stojí Bůh: byl to On, kdo od početí na svého služebníka myslel a který ho vyvolil, který ho přivedl až k tomuto okamžiku a který také své dílo dokončí - ne ve chvíli svěcení, ale na konci celého plodného a naplněného života kněze, který bude za chvíli vysvěcen.

Prostrace a litanie

Potom všichni vstanou. Biskup odloží mitru a se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká výzvu k modlitbě:   Deinde omnes surgunt. Episcopus, deposita mitra, stans, manibus iunctis, versus ad populum dicit invitatorium:
Ve společenství se všemi, kteří se u Boha za nás přimlouvají, svěřme Boží dobrotě bratry vyvolené ke kněžské službě a prosme Boha, všemohoucího Otce, aby v nich bohaté rozmnožil dary Svatého Ducha.   Oremus, dilectissimi, Deum Patrem omnipotentem, ut super hos famulos suos, quos in presbyterii munus elegit, caelestia dona multiplicet.
Kandidáti padnou na tvář, začne zpěv litanií a všichni odpovídají. O nedělích a v době velikonoční přitom všichni stojí, v jiné dny však klečí - v tom případě jáhen zvolá: Klekněme k modlitbě.   Tunc electi procumbunt et canuntur litaniae, omnibus respondentibus; quod diebus dominicis necnon tempore paschali fit ombnibus stantis, ceteris autem diebus flexis genibus. Quo in caus diaconus admonet: Flectamus genua.
Po litaniích biskup stojí obrácen k lidu a s rozpjatýma rukama pokračuje:   Litaniarum cantu expleto, Episcopus stans, manibus extensis, dicit:
Vyslyš nás, všemohoucí Bože: Sešli požehnání Svatého Ducha na tyto své služebníky, kteří mají být vysvěceni ke kněžské službě; dej jim potřebnou milost a sílu a neustále jim uděluj své dary. Skrze Krista, našeho Pána.   Exaudi nos, quaesumus, Domine Deus noster, et super hos famulos tuos benedictionem Sancti Spiritus et grataie sacerdotalis effunde virtutem: ut quos tuae pietatis aspectibus offerimus consecrandos, perpetua muneris tui largitate prosequaris. Per Christum, Dominum nostrum.
Všichni:   Omnes:
Amen.   Amen.
Pokud se při litaniích klečelo, jáhen řekne: Povstaňte. A všichni povstanou   Diaconus, si casus fert, admonet: Levate. Et omnes surgunt.

Gesto prostrace nacházíme na několika místech Písma, kde vyjadřuje klanění, kajícnost, hlubokou prosbu, ale také naprostou odevzdanost. Především tento význam má pro svěcence nyní: když padne tváří k zemi před oltář, fyzickým gestem se zříká sám sebe a prosí aby jej moc Boží zastínila a naplnila. Kdysi při litaních při svěcení leželi tváří k zemi nejen kandidáti kněžství, ale též biskup a všichni přítomní kněží na znamení jednoty a společné modlitby.

Protože církev je tvořena nejen těmi, kdo svůj život dosud žijí na zemi, ale též těmi, kdo nás již předešli a potřebují naše modlitby, i těmi, kdo již patří na Boží slávu, sjednocuje se celá církev v modlitbě za kandidáty kněžství. Podporu svatých skutečně potřebujeme nejen kvůli své vlastní slabosti, ale též kvůli velikosti daru, který pro svěcence vyprošujeme. 

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba

Biskup s mitrou stojí před sedadlem. Kandidáti přistupují jednotlivě před biskupa a klečí před ním. Biskup vloží ruce na hlavu jednotlivých kandidátů, nic při tom neříká. Také všichni přítomní kněží kladou kandidátům ruce na hlavu, nic přitom neříkají. Při tomto úkonu mají na sobě štolu. Potom zůstanou shromážděni kolem biskupa až do konce konsekrační modlitby, ovšem tak, aby věřící mohli obřad dobře sledovat.   Electi surgunt; unusquisque accedit ad Episcopum stantem ante sedem cum mitra et coram eo genua flecit. Episcopus singulis electis imponit manus super caput nihil dicens. Postquam Episcopus manus imposuerit, omnes presbyteri adstantes, stolis induti, singulis electi manus imponuit, nihil dicentes. Post impositionem manuum presbyteri circa Episcopum manent usquedum Prex Ordinationis finiatur, ita tamen ut actio a fidelibus bene conspici queat.
Biskup odloží mitru a s rozpjatýma rukama pronáší nad klečícími kandidáty konsekrační modlitbu:   Electis ante impsum genuflexis, Episcopus, dimisa mitra, dicit, extensis manibus, Precem Ordinationis
Stůj při nás, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože,
původce lidské důstojnosti a dárce všech milostí.
Skrze tebe se všechno rozvíjí a upevňuje.
Ty utváříš svůj lid jako královské kněžstvo
a volíš si z něj služebníky,
aby v síle Ducha Svatého zastávali různé úřady
a sloužili Kristu, tvému Synu.
  Adesto, Domine, sancte Pater, omnipotens aeterne Deus,
humanae dignitatis auctor et distributor omnium gratiarum,
per quem proficiunt universa, per quem cuncta firmantur,
qui ad efformandum populum sacerdotalem
ministros Christi Filii tui,
virtute Spiritus Sancti,
in eodem diversis ordinibus disponis.
Už v době starozákonní
jsi ustanovil posvátné služby:
Vyvolil jsi Mojžíše a Áróna,
aby vedli a posvěcovali tvůj lid,
a podřizoval jsi jim pomocníky,
aby spolupracovali na tvém díle.
  Iam in priore Testamento
officia sacramentis mysticis instituta creverunt:
ut cum Moysen et Aaron
regendo et sanctificando populo praefecisses,
ad eorum societatis et operis adiumentum sequentis ordinis
et dignitatis viros eligeres.
Když Izrael putoval pouští,
dal jsi Mojžíšova ducha
sedmdesáti starším,
aby s jejich pomocí snáze vedl tvůj vyvolený lid.
  Sic in eremo,
per septuaginta virorum prudentium mentes
Moysi spiritum propagasti;
quibus ille adiutoribus usus populum tuum facilius gubernavit.
Na Árónově důstojnosti
jsi dal účast i jeho synům,
aby podle Zákona konali před tebou kněžskou službu
a ve stánku ti přinášeli oběti,
které byly náznakem
a stínem budoucích dober.
  Sic in filios Aaron
paternae plenitudinis abundantiam transfudisti,
ut ad sacrificia tabernaculi,
quae umbra erant futurorum bonorum,
meritum sufficeret
secundum Legem sacerdotum.
A v posledním čase jsi, Otče svatý,
poslal na svět svého Syna Ježíše,
apoštola a velekněze našeho vyznání.
  Novissime vero, Pater sancte,
Filium tuum in mundum misisti,
Apostolum et Pontificem confessionis nostrae Iesum.
Mocí Svatého Ducha ti sám sebe přinesl
jako oběť neposkvrněnou,
a na svém poslání dal účast svým apoštolům,
za které prosil, aby byli posvěceni pravdou.
Tys jim pak dal pomocníky,
aby po celém světě zvěstovali
a naplňovali dílo spásy.
  Ispe tibi per Spiritum Sanctum semetipsum
obtulit immaculatum,
et Apostolos suos, sanctificatos in veritate,
missionis suae participes effecit;
quibus comites addidisti ad opus salutis
per totum mundum nuntiandum atque exercendum.
Také nám, nástupcům apoštolů,
dej, Bože, tyto pomocníky,
ať nám v naší nedostatečnosti pomáhají
vykonávat apoštolský úřad.
  Nunc etiam infirmitati nostrae,
Domine, quaesumus,
hos adiutores largire
quibus in apostolico sacerdotio fungendo indigemus.
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože,
těmto svým služebníkům důstojnost kněžskou;
obnov v jejich nitru Ducha svatosti;
ať od tebe, Bože, přijmou druhý stupeň svěcení
a příkladem svého života
ať upevňují mravní řád.
  Da, quaesumus, omnipotens Pater,
in hos famulos tuos presbyterii dignitatem;
innova in visceribus eorum Spiritum sanctitatis;
acceptum a te, Deus, secundi meriti munus obtineant,
censuramque morum exemplo suae
conversationis insinuent.
Ať se svým biskupem poctivě spolupracují,
a tak slova evangelia, která budou hlásat,
ať milostí Ducha Svatého
přinášejí hojný užitek v lidských srdcích
a šíří se do všech končin světa.
  Sint probi cooperatores Ordinis nostri,
ut verba Evangelii, eorum praedictione in cordibus hominum,
Sancti Spiritus gratia,
fructificent
et usque ad extremum terrae perveniant.
Spolu s námi ať jsou věrnými správci tvých tajemství,
aby se tvůj lid neustále obnovoval koupelí znovuzrození
a sytil z darů tvého oltáře,
aby hříšníci docházeli odpuštění a smíření
a nemocným se dostávalo útěchy a pomoci.
  Sint nobiscum fideles dispensatores mysteriorum tuorum,
ut populus tuus per lavacrum regenerationis innovetur
et de altari tuo reficiatur,
utque reconcilientur peccatores
et subleventur infirmi.
Ať jsou, Bože, s námi spojeni,
abychom se společně dovolávali tvého milosrdenství
pro'lid, který jsi nám svěřil,
i pro celý svět.
  Sint nobis iuncti, Domine,
ad tuam deprecandam misericordiam
pro populo ipsis commisso
atque pro universo mundo.
Dej, ať se v Kristu shromáždí všechny národy,
a v jednotě tvého lidu
dosáhnou svého cíle a dovršení v tvém království.
  Sic nationum plenitudo, in Christo congregata,
in unum populum tuum,
in Regno tuo consummandum, convertatur.
Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.   Per Dominum nostrum Iesum Christum, Filium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum.
Všichni:   Omnes:
Amen.   Amen.

Vzkládání rukou a konsekrační modlitba jsou jádrem celého svěcení. Vzkládání rukou je opět biblickým gestem, které již apoštolové používali, aby předávali dar Ducha svatého těm, které určili jako své pomocníky. Na kandidáty kněžství vkládá ruce biskup i všichni přítomní kněží; ti však nesvětí, ale vyjadřují tak svou modlitbu a jednotu společenství. Již v tzv. Apoštolské tradici nacházíme toto rozlišení mezi vzkládáním rukou kněží a biskupa.

Vzkládání rukou se děje v tichu. Toto ticho není prázdné, ale je naopak plné očekávání vylití Ducha svatého. Je to ticho, z něhož se rodí konsekrační modlitba. 

Konsekrační modlitbu, jíž se z jáhnů stávají kněží, používá církev s nepatrnými obměnami již od 6. století. Modlitba je uvozena slovy, jimiž vyznáváme, že Bůh je původcem lidské důstojnosti, že je tím, kdo dává všechny milosti a který utváří svůj lid a pro službu lidu ustanovuje úřady obdařené mocí Ducha svatého. Toto základní vyznání je dále rozvinuto v anamnetické části, v níž si církev vzpomíná na důležité etapy dějin spásy, v nichž bylo novozákonní kněžství předobrazeno. Jádrem modlitby je epikleze - prosba o seslání Ducha svatého. Biskup prosí o obnovení toho Ducha svatého v nitru svěcených, kterého přijali při iniciačních svátostech. Prosba o Ducha svatého je zkonkretizována následnými prosbami, odpovídajícími závazkům, které na sebe před malou chvílí svěcenci vzali. 

Velkou odpovědí Amen se celý lid hlasitě připojuje k modlitbě biskupa, k níž se dosud připojoval tichým nasloucháním. Po této modlitbě jsou muži u oltáře již nově vysvěcenými kněžími.

Vysvětlující obřady

Po skončení konsekrační modlitby biskup usedne s mitrou na hlavě. Novokněží vstanou. Ostatní kněží se vrátí na svá místa. Někteří kněží upraví novokněžím štolu kněžským způsobem a obléknou jim mešní roucho; potom také odejdou na svá místa.    Finita Prece Ordinationis, omnes sedent. Episcopus accipit mitram. Ordinati surgunt. Presbyteri adstantes revertuntur ad sua loca; aliqui tamen ex illis unicuique Ordinato disponunt stolam more presbyterali et eum induunt casula.
Biskup si vezme plátěný gremiál. Může následovat komentář, v němž se připomene význam kněžského pomazání křižmem. Novokněží jednotlivě přistupují k biskupovi, klečí před ním, biskup maže jejich dlaně křižmem a přitom říká:   Postea Episcopus assumit gremiale linteum et, populo pro opportunitate commonefacto, inungit sacro chrismate palmas manuum uniuscuiusque Ordinati ante se genuflexi, dicens: 
Náš Pán Ježíš Kristus, kterého Otec pomazal Duchem Svatým a mocí, ať tě ochrání a posiluje, neboť máš posvěcovat křesťanský lid a slavit uprostřed něho eucharistickou oběť.   Dominus Iesus Christus, quem Pater unxit Spiritu Sancto et virtute, te custodiat ad populum christianum sanctificandum et ad sacrificium Deo offerendum. 
Potom si biskup i novokněží umývají ruce. Zatímco si novokněží upravují štolu a oblékají mešní roucho, a když jim biskup maže ruce, zpívá se antifona: Kristus Pán je knězem navěky, podle řádu krále Melchizedecha, který obětoval chléb a víno s žalmem 110 (109) nebo jiný vhodný zpěv téže povahy, odpovídající této antifoně, a to především tehdy, pokud byl tento žalm zpíván jako responsoriální žalm při bohoslužbě slova.   Deinde Episcopus et Ordinati manus lavant. Dum Ordinati induuntur stola et casula, et dum Episcopus illis manus inungit, canitur antiphona: Sacerdos in aeternum Christus Dominus secundum ordinem Melchisedech, panem et vinum obtulit, alleluia cum Psalmo 109 (110), vel alius aptus cantus eiusdem generis qui conveniat antiphonae, praesertim quando Psalmus 109 (110) tamquam psalmus responsorius in liturgia verbi adhibitus fuerit.
Potom přinesou věřící misku s hostiemi a kalich s vínem a vodou, které jsou připraveny ke mši, předají je jáhnovi a on je podá biskupovi. Novokněží přistupují jednotlivě k biskupovi, klečí před ním a on jim klade obětní dary do rukou se slovy:   Deinde fideles panem super patenam et calicem, vino et aqua in eum inmissis, pro Missae celebratione afferunt. Diaconus ea recipit et affert Episcopo, qui ipsa unicuique Ordinato, ante se genuflexo, in manus tradit, dicens:
Přijmi dary věřících k slavení eucharistie. Buď si vědom toho, co budeš konat, a také podle toho žij; svůj život připodobňuj tajemství Kristova kříže.   Accipe oblationem plebis sanctae Deo offerendam. Agnosce quod ages, imitare quod tractabis, et vitam tuam mysterio dominicae crucis conforma.
Potom dá biskup jednotlivým novokněžím políbení pokoje se slovy:   Demum Episcopus singulis Ordinatis dat osculum, dicens::
Pokoj s tebou.   Pax tibi
Novokněz odpovídá:   Ordinatus respondet:
I s tebou.   Et cum spiritu tuo.
Stejným způsobem pozdravují novokněze také všichni přítomní kněží nebo alespoň někteří z nich.   Similiter faciunt omnes vel saltem nonnulli presbyteri praesentes. 

Vysvětlující obřady nepatří k podstatě udílení svátosti, ale viditelným způsobem naznačují, co se odehrálo při svěcení.

Upravení štoly kněžským způsobem a obléknutí kněžského roucha - ornátu tedy převlečení viditelného a vnějšího oblečení vyjadřuje vnitřní změnu, která se v novoknězi odehrála. Skutečnost, že s oblékáním pomáhají dva jiní novokněží, odkazuje na nezbytnou pomoc a blízkost, bez které se kněží v rámci svého společenství neobejdou.

Posvátné křižma, směs olivového oleje a vonných látek, posvěcené biskupem na zelený čtvrtek, je symbolem Ducha svatého. Když se totiž v Písmu mluví o Duchu svatém, často se používá pojem "pomazání" - proto jsou nyní posvátným křižmem pomazány ruce novokněze, který jimi bude posvěcovat druhé a který především novým způsobem obdržel Ducha svatého. Ze skutečnosti pomazání rukou také vychází zvyk udělovat novokněžské požehnání - žehnat rukama, na nichž jakoby posvátný olej ještě neoschnul.

Předání chleba a vína smíseného s vodou vyjadřuje, že poslání kněze má svůj jistý vrchol ve slavení eucharistie, k níž všechno směřuje a z níž vše čerpá sílu. Jeho posláním je ale také kázáním, jinými svátostmi i vlastním životem druhé na slavení eucharistie připravovat a pomáhat jim ze slaveného tajemství čerpat pro svůj každodenní život.

Posledním z vysvětlujících obřadů je pozdravení pokoje mezi kněžími, které je součástí také jiných svátostí, a je jakýmsi zpečetěním uděleného daru Ducha i vyjádřením společenství presbyteria, do nějž byl novokněz včleněn. 

Slavení eucharistie, přijímání a závěrečné obřady

Vyznání víry se říká ve dnech, kdy je předepsáno. Přímluvy se vynechávají. Eucharistická bohoslužba se koná obvyklým způsobem, kromě přípravy kalicha. Místo obvyklého požehnání se může  použít následující text slavnostního požehnání:   Symbolum dicitur secundum rubricas; oratio universalis omittitur. Liturgia eucharistia concelebratur more solito; attamen omittitur praeparatio calicis. Loco benedictionis consuetae dici potest benedictio quae sequitur.
Bůh, který založil a řídí svou církev, ať vás stále chrání svou milostí, abyste věrně konali svou službu.   Deus, Ecclesiae institutor et rector, sua vos constanter tueatur gratia, ut presbyterii munera fideli animo persolvatis.
Ať jste před lidmi svědky lásky a pravdy a věrnými služebníky smíření.   Ipse divinae vos faciat caritatis et veritatis in mundo servos et testes, atque reconciliationis ministros fideles.
Ať vás učiní opravdovými pastýři, kteří budou rozdílet živý chléb a slovo života, aby tak věřící rostli v jednotě Kristova těla.   Et vos faciat veros pastores, qui fidelibus tribuant panem vivum et verbum vitae, ut magis crescant in unitate corporis Christi.

Mše svatá pokračuje přípravou oltáře, dary se k eucharistii nenesou, neboť je biskup předal novoknězi před malou chvílí. Eucharistické modlitby se nově vysvěcení kněží účastní poprvé jako kněží - tedy koncelebrují u oltáře.

Závěrečné požehnání (v našem textu jsou pro jednoduchost vynechány odpovědi a závěrečná trojiční formule) završuje bohoslužbu a znovu nechává zaznít prosby, jimiž se církev k Bohu obracela již v konsekrační modlitbě. Nově vysvěcení kněží mají totiž zapotřebí modlitby a požehnání církve, aby mohli uchovat a rozvíjet to, co obdrželi. 

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2024

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Všechna práva vyhrazena © 2024 NETservis s.r.o.