Diskuse

Sám jsem tuto otázku musel ve své farnosti řešit.
Vycházím z toho, že je to situace nouzová. Proto nelze uplatnit všechny kroky obřadu, které ŘM předpokládá. Jde o to, aby kroky, které použijeme, byly pravdivé a výmluvné. Zároveň ale podle mě neplatí přístup "buď všechno, nebo nic". Ve farním kostele, i když se tam neslaví velikonoční vigilie, musí být od velikonoc nový paškál, který "zažil" velikonoční obřady.
Řešení, které jsem použil, je v něčem podobné tomu, co navrhují američtí biskupové, v něčem se liší.
Popis mého řešení: Spolu s paškálem, který se aktivně zúčastní velikonoční vigilie a zůstane v daném kostele pro následující rok, se přípravných obřadů u velikonočního ohně zúčastní i druhý paškál určený pro druhou farnost, kde se vigilie neslaví.
Tento druhý paškál je u ohně žehnán a připraven dle rubrik ŘM paralelně s hlavním paškálem. Až potud se tedy účastní obřadu "aktivně".
Dále už je přítomen obřadu jen "pasivně" - nezapaluje se ani u ohně, ani v kostele spolu s ostatními svícemi. V průvodu je vnesen do kostela "inkognito", neboť už nemá v liturgii žádnou roli - tu má hlavní paškál.
Na konci průvodu se tento druhý paškál hned odnáší do sakristie - není tedy ani přítomen zpěvu Exultet.
Při mši v neděli na Hod Boží velikonoční je tento druhý paškál už ve svém domovském farním kostele poprvé zapálen, jednoduše na svém místě v presbytáři - nejsou s ním už dělány žádné "náhradní" nebo doplňující obřady.

Toto řešení, myslím, splňuje hlavní požadavek na liturgická znamení a konání - tedy pravdivost, nakolik je ovšem v dané nouzové situaci možná. Tedy, co je možné z předepsaných obřadů vykonat, je vykonáno, co by už bylo zavádějící (nepravdivé, jako dva hořící paškály v průvodu apod.), je vynecháno. Rozhodně ale nejsou zaváděny žádné náhradní obřady.