Úcta eucharistie mimo mši - Střípky z historických pramenů
Hlavní stránka / Eucharistie / Střípky z historie
Eucharistie donášená nemocným
Již z poloviny 2. století máme dosvědčeno, že eucharistie byla donášena těm, kdo se nemohli zúčastnit mše svaté, a že tato služba byla svěřena jáhnům. Koncil v Elvíře ve čtvrtém století je svědectvím o tom, že eucharistie jako viatikum je tak velké dobro, že může být podána i lidem, kteří nečinili církevní pokání (předchůdce dnešní svátosti smíření). Text svatého papeže Řehoře Velikého v 6. století je důkazem, že nemocným/umírajícím se přinášelo nejen tělo Páně, ale také krev Páně, stejně jak to dosvědčuje liturgická kniha z 10. století. Pontifikál z 12. století odráží pro nás dnes již vzdálenou praxi: Bylo nepředstavitelné, že by se tělo Páně podávalo bez krve Páně. A proto kněz, podávající umírajícímu, proměnil víno v krev Páně tím, že do obyčejného vína namočil část hostii (jedná se o tzv. konsakraci per contactum). Až ve 2. tisíciletí ustávala starobylá praxe podávat tělo Páně spolu s krví Páně, jak o tom svědčí text sv. Tomáše Akvinského.
|
2. stol. - Sv. Justin (1. Apologie 67) |
||
| Představený vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem "amen". Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. | εὐχαριστήσαντος δὲ τοῦ προεστῶτος καὶ ἐπευφημήσαντος παντὸς τοῦ λαοῦ οἱ καλούμενοι παρ’ ἡμῖν διάκονοι διδόασιν ἑκάστῳ τῶν παρόντων μεταλαβεῖν ἀπὸ τοῦ εὐχαριστηθέντος ἄρτου καὶ οἴνου καὶ ὕδατος καὶ τοῖς οὐ παροῦσιν ἀποφέρουσι. | |
|
4. stol. - Koncil v Elvíře (kán. 32) |
||
| Kdokoli kvůli hříchu upadl do smrtelné zkázy, musí usilovat o pokání u biskupa a ne u kněze. Ovšem v případě nemoci je nezbytné, aby mu kněz přinesl svaté přijímání; nebo může nařídit jáhnovi, aby tak učinil. | Apud presbyterum, si quis gravi lapsu in ruinam mortis inciderit, placuit agere poenitentiam non debere, sed potius apud episcopum: congente tamen infirmitate necesse est presbyterem communionem praestare debere, et diaconum, si ei iusserit sacerdos. | |
|
6. stol. - Řehoř Veliký (Dialogy 4, 35) |
||
| Když přišla jeho hodina smrti, přijal svátost těla a krve Páně. | Ad horam vero mortis veniens, mysterium Dominici corporis, et sanguinis accepit. | |
|
10. stol - Římsko-germánský pontifikál (68,37) |
||
| [...] Potom [nemocnému] kněz podá přijímání těla a krve Páně a tak také následujících sedm dní.[...] | [...] Deinde comunicet eum sacerdos corpore et sanguine domini et sic septem continuos dies. [...] | |
|
12. stol - Pontifikál Římské kurie (50,2) |
||
| [...] Kněz nemocnému podá eucharistii těla Páně namočeného ve víně a víno, tímto namočením posvěcené a proměněné v Krev Kristovu. Říká při tom: Bratře, přijmi viatikum těla a krve našeho Pána Ježíše Krista. On ať tě uchrání od nepřítele a dovede tě do života věčného. Amen. [...] | [...] Tunc tradat ei sacerdos eucharistiam dominici corporis inticti vino et vinum tali intictione sanctificatum in Christi sanguine transmutatum, dicens: Accipe, frater, viaticum corporis et sanguinis domini nostri Iesu Christi, qui te custodiat ab hoste maligno et perducat te ad vitam aeternam. Amen.[...] | |
|
12. stol. - sv. Tomáš Akvinský (ST III,q74a1ad3) |
||
| K třetímu se musí říci, že víno, požito v malém množství, nemůže churavému mnoho uškoditi. A přece, při obavě škody, není třeba, aby všichni přijímající tělo Kristovo přijímali také krev; jak bude níže pověděno. | Ad tertium dicendum quod vinum in modica quantitate sumptum non potest aegrotanti multum nocere. Et tamen, si nocumentum timeatur, non est necesse quod omnes accipientes corpus Christi, etiam sanguinem accipiant, ut infra dicetur. |
Eucharistie odnášená domů
Protože se ve Starověku neslavila mše svatá každý den, věřící si odnášli tělo Páně domů a sami z něj přijímali. Svědčí o tom několik patristických textů, ukázky ze dvou jsou připojeny.
|
2. stol. - Tertulián (Ad uxorem 2,5) |
||
| Což tvůj manžel neví, co tajně jíš před každým jídlem? A jestliže zjistí, že je to chléb, nebude věřit tomu, co se o něm říká? A když nebude znát tyto věci, vydrží je prostě, bez reptání, bez podezření zda se jedná o chléb nebo jed? | Non sciet maritus quid secreto ante omnem cibum gustes? Et si sciuerit panem, non illum credet esse, qui dicitur? Et haec ignorans quisque rationem simpliciter sustinebit sine gemitu, sine suspicione panis an ueneni? | |
|
4. stol. - Sv. Basil Veliký (List 93 Caesarii) |
||
| Je dobré a prospěšné přijímat každý den, a mít účast na svaté těle a krevi Kristově. Proto Kristus jasně říká: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný." A pro ty, kdo pochybují o tom, že mají mít často účast na životě, je to totéž jako mít mnohost života. Já sám přijímám čtyřikrát týdně: v den Páně, ve středu, v pátek a v sobotu, a v další dny, pokud je památka nějakého svatého. Je zbytečné poukázat na to, není vážným přestoupením, jestliže kdokoli v dobách pronásledování přijímá vlastní rukou, bez přítomnosti kněze nebo služebníka. Poustevníci v poušti, kde není žádný kněz, přijímají eucharistii sami a uchovávají přijímání doma. A v Alexandrii a v Egyptě, má většina laiků přijímání doma a má na něm účast, kdykoli chce. | It is good and beneficial to communicate every day, and to partake of the holy body and blood of Christ. For He distinctly says, “He that eateth my flesh and drinketh my blood hath eternal life. And who doubts that to share frequently in life, is the same thing as to have manifold life. I, indeed, communicate four times a week, on the Lord’s day, on Wednesday, on Friday, and on the Sabbath, and on the other days if there is a commemoration of any Saint. It is needless to point out that for anyone in times of persecution to be compelled to take the communion in his own hand without the presence of a priest or minister is not a serious offence [...]. All the solitaries in the desert, where there is no priest, take the communion themselves, keeping communion at home. And at Alexandria and in Egypt, each one of the laity, for the most part, keeps the communion, at his own house, and participates in it when he likes. |
Eucharistie uchovávaná v kostele
Postupné porozumění významu eucharistie se projevovalo také na proměně jejího uchovávání v kostele. Původně byla uchovávána v sakristii ve skříňce nazývané conditorium (podobné skříňky sloužily také na posvátné knihy nebo oleje). Později byla zavěšována do schránek zhotovených jako holubice zavěšených na baldachýnu nad oltářem, nebo ukládána do výklenků v presbytáři. Gotika s sebou přinesla stavění tzv. eucharistických věží. V novověku (zejm. díky sv. biskupu Karlu Boromejskému) se rozšířilo uchovávání eucharistie uprostřed hlavního oltáře.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Eucharistický výstav, průvod a požehnání
Postupný růst úcty vůči eucharistii a také porozumění jejímu tajemství s sebou ve druhém tisíciletí nesly ubývání svatého přijímání laiků, a zároveň touhu věřících hostii, kterou nepřijímají, alespoň vidět. Hostie proměňovaná při mši se tedy začala věřícím ukazovat, a po vzoru relikvií svatých také dávat do ostensoria (monstrance), a kněží ji začali nosit v průvodech a žehnat s ní.
|
12. stol.? - Procesí s eucharistií |
||
| V den svátosti se koná procesí okolo hřbitova; je nesena svátost a pokud je libo, nesou se monstrance relikviií se svátostí a zapaluje mnoho velkých svic. | In die sacramenti fit processio circumeundo circa cimiterium et portatur sacramentum et si placuerit portentur monstrantiae reliquiarum cum sacramentum et accendatur multae magnae candelae. | |
|
14. stol. Požehnání s eucharistií |
||
| Bude stát na stupni před oltářem sv. Kříže a žehnat lidu samotnou nejsvětější hostií. | Stabit supra gradus ante altare S. Crucis cum ipsa Hostia sanctissima populum benedicens |
Pozn.: Na obrázku v záhlaví je detail iluminace "Procesí s Nejsvětější svátostí" z hodinek z Besancon (15. stol.; BM Besancon, ms 69, f. 485). Na obrázcích v rámečku jsou: mozaika z kostela Galla Placidia z Raveny (6 stol.; foto Holly Hayes), eucharistická holubice z Limoges (13. stol.; foto The Walters Art Museum, Baltimore), svatostánek v kostele sv. Aventina (foto Wikimedia Commons), eucharistická věž z kostela Matky Boží v Semur en Auxois (15. stol.? foto: Wikimedia Commons), oltář Panny Marie Kamelské z Jeníkova (foto: farnost Jeníkov); svatostánek z kostela Matky Terezy (21. stol.; foto Rádio Proglas).
