Křest - střípky z historických pramenů
Hlavní stránka / Křest / Střípky z historických pramenů
kol. r. 100 - Didaché, Učení dvanácti apoštolů, kap. 7
Didaché je nejstarším mimobiblickým svědectvím o křtu. Jedná se o spis napsaný původně syrsky nebo řecky, pocházející z podobného prostředí jako Matoušovo evangelium. Dokazuje, že již od počátku se křest konal ponořením i politím. Důležitá je též zmínka o přípravě na křest (zde formou postu) i fakt, že katechumeny v jejich cestě ke svátosti doprovázeli ostatní křesťané. V Didaché nalezneme také informace o slavení eucharistie i o zárodku modlitby hodin.
Co se týče křtu, křtěte takto: Po výše uvedeném poučení křtěte ponořením do pramenité vody ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. |
Περὶ δὲ τοῦ βαπτίσματος, οὕτω βαπτίσατε· ταῦτα πάντα προειπόντες, βαπτίσατε εἰς τὸ ὄνομα τοῦ πατρὸς καὶ τοῦ υἱοῦ καὶ τοῦ ἁγίου πνεύματος ἐν ὕδατι ζῶντι. |
Nemáš-li pramenitou, pokřti jinou. Nemohl-li bys studenou, užij teplé.. |
ἐὰν δὲ μὴ ἔχῃς ὕδωρ ζῶν, εἰς ἄλλο ὕδωρ βάπτισον· εἰ δ’ οὐ δύνασαι ἐν ψυχρῷ, ἐν θερμῷ. |
Nemáš-li ani studené, vlij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce i Ducha Svatého. |
ἐὰν δὲ ἀμφότερα μὴ ἔχῃς, ἔκχεον εἰς τὴν κεφαλὴν τρὶς ὕδωρ εἰς ὄνομα πατρὸς καὶ υἱοῦ καὶ ἁγίου πνεύματος. |
Před křtem však nechť se postí i ten, kdo křtí, i ten, kdo má být pokřtěn; i ostatní se mohou postit. Přikaž, aby ten, kdo má být pokřtěn, se před křtem postil den nebo dva dny. |
πρὸ δὲ τοῦ βαπτίσματος προνηστευσάτω ὁ βαπτίζων καὶ ὁ βαπτιζόμενος καὶ εἴ τινες ἄλλοι δύναται· κελεύεις δὲ νηστεῦσαι τὸν βαπτιζόμενον πρὸ μιᾶς ἢ δύο. |
kol. r. 155 - Justin Mučedník, Apologie I, kap. 65
Filosof Justin adresoval svou Apologii císaři Antoniu Piovi, aby mu vysvětlil některé charakteristiky křesťanského náboženství.
Kdo z přesvědčení uvěří, že je pravda, co se od nás dozvěděli a co jsme jim řekli, a slíbili, že podle toho budou žít, poučíme je, že modlitbou a postem mají prosit Boha o odpuštění svých dřívějších hříchů. My se modlíme a postíme s nimi. Potom je zavedeme k vodě. Tam jsou znovuzrozeni týmž způsobem, jako jsme byli znovuzrozeni my. Ve jménu Pána Boha, Otce veškerenstva i našeho Spasitele Ježíše Krista i Ducha Svatého vykonají totiž ve vodě koupel znovuzrození. Toto jsme se dozvěděli od apoštolů. |
Kdo z přesvědčení uvěří, že je pravda, co se od nás dozvěděli a co jsme jim řekli, a slíbili, že podle toho budou žít, poučíme je, že modlitbou a postem mají prosit Boha o odpuštění svých dřívějších hříchů. My se modlíme a postíme s nimi. Potom je zavedeme k vodě. Tam jsou znovuzrozeni týmž způsobem, jako jsme byli znovuzrozeni my. Ve jménu Pána Boha, Otce veškerenstva i našeho Spasitele Ježíše Krista i Ducha Svatého vykonají totiž ve vodě koupel znovuzrození. Toto jsme se dozvěděli od apoštolů. |
kol. r. 200 a 211 - Tertulián, De corona militis; De baptismo
V latinském textu afrického kněze Tertuliána stojí za to upozornit na následující: existuje příprava na křest; vlastnímu křtu bezprostředně předchází zřeknutí se Zlého; řádnými udělovateli jsou především biskupové od nich odvozeně kněží a jáhnové, v případě nebezpečí též laici. Termín pro udělení křtu se stabilizuje na svátky Velikonoc a letnic. Křtěny jsou také děti a existuje již instituce kmotrovství. Nabízená směs medu a mléka po křtu je známkou rodinné pohostinnosti. Křest je dovršen biřmováním a přijetím eucharistie.
De corona militis, kap. 3 | ||
Konečně, aby bylo možné přijít k vodě, tj. přistoupit ke křtu, o něco dříve v kostele biskup vkládá ruce a my přitom potvrzujeme, že se zříkáme ďábla a jeho pýchy a jeho andělů. |
Denique, ut a baptismate ingrediar, aquam adituri ibidem, sed et aliquanto prius in ecclesia, sub antistitis manu, contestamur nos renuntiare diabolo et pompae et angelis eius. |
|
Potom jsme třikrát ponořeni, když odpovíme na otázky o něco obsáhlejší, než náš Pán předepsal v evangeliu. Potom na uvítanou do společenství pojíme ze směsi mléka a medu a od toho dne se po celý týden zdržíme denní koupele. |
Dehinc ter mergitamur amplius aliquid respondentes quam Dominus in euangelio determinauit. Inde suscepti, lactis et mellis concordiam praegustamus, exque ea die lauacro quotidiano per totam ebdomadem abstinemus. |
|
De bapitismo, kap. 17 |
|
|
Právo udílet [křest] náleží nejvyššímu veleknězi, kterým je biskup, po něm kněžím a jáhnům, avšak nikdy bez dovolení biskupa. |
Dandi quidem summum habet ius summus sacerdos, si qui est episcopus: dehinc presbyteri et diaconi, non tamen sine episcopi auctoritate (…) |
|
Náleží pak nějakým způsobem též laikům: „kdo totiž z vody přijal, z vody může dát“, pokud se ovšem již učedníci Páně nenazývali biskupové, kněží a jáhni; tedy: slovo nesmí být skrýváno nikým, pročež i křest je jedním z dober daných každému a každý jej může udílet. Ale laici si musí stále připomínat skromnost a pokoru vůči svým představeným a nepřivlastňovat si úřad, který náleží biskupovi. Opozice proti biskupům je matkou schizmat. Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá, říká přesvatý apoštol. |
alioquin etiam laicis ius est: 'quod enim ex aequo accipitur ex aequo dari potest; nisi episcopi iam aut presbyteri aut diaconi vocabuntur discentes domini: id est, ut sermo non debet abscondi ab ullo, proinde et baptismus segue dei census ab omnibus exerceri potest sed quanto magis laicis disciplina verecundiae et modestiae incumbit cum ea [quae] maioribus competat, ne sibi adsumant [dicatum] episcopi officium. episcopates aemulatio schismatum mater est. omnia licere dixit sanctissimus apostolus sed non omnia expedire. |
|
Laikům nepochybně postačí, aby využili této možnosti v případě nezbytnosti, kdy to vyžaduje situace daná místem, časem či osobou: „Usilovná námaha zachránce je přijata tehdy, když to vyžaduje okolnost nebezpečí.“ Neboť ten, kdo by mohl zachránit a neučinil by tak, byl by vinen ztrátou člověka. |
sufficit scilicet in necessitatibus [ut] utaris sicubi aut loci aut temporis aut personae condicio compellit: tunc enim constantia succurrentis excipitur cum urguetur circumstantia periclitantis, quoniam reus erit perditi hominis si supersederit praestare quod libere potuit. |
|
Konečně ať ti, kdo mají udílení křtu na starosti, vědí, že se nemá poskytovat unáhleně. |
Ceterum baptismum non temere credendum esse sciunt quorum officium est. (...) |
|
Každá žádost může zklamat i být zklamána. Proto, v souladu s osobní situací, dispozicí a věkem každého žadatele, je vhodnější křest odložit, zejména ovšem u dětí. Pokud se nejedná o nutnost, z jakého důvodu uvádět v nebezpečí ručitele? Neboť ručitelé mohou zemřít a tak zdradit své sliby, nebo mohou zklamat kvůli rozvoji zlé povahy dítěte. |
Omnis petitio et decipere et decipi potest. itaque pro cuiusque personae condicione ac dispositione, etiam aetate, cunctatio baptismi utilior est, praecipue tamen circa parvulos. quid enim necesse, si non tam necesse est, sponsores etiam periculo ingeri, qui et ipsi per mortalitatem destituere promissiones suas possunt et proventu malae indolis falli? |
|
Nejslavnostnějším dnem pro křest jsou Velikonoce, neboť tehdy se završuje utrpení Páně, do něhož jsme pokřtěni. Jako na předobraz křtu můžeme také pohlížet na příkaz, který dal Pán učedníkům ohledně přípravy poslední večeře, kterou s nimi chtěl slavit: Najdete, říká, muže nesoucího vodu: znamením vody jim ukazuje místo slavení Velikonoc. |
Diem baptismo sollemniorem pascha praestat, cum et passio domini in qua tinguimur adimpleta est. nec incongruenter adfiguram interpretabitur quod cum ultimum pascha dominus esset acturus, missis discipulis ad praeparandum, Convenietis,inquit, hominem aquam baiulantem: paschae celebrandae locum de signo aquae ostendit. |
|
Kromě Velikonoc jsou pro volbu křestní koupele nejvhodnější letnice, kdy je mezi učedníky vzkříšení Páně dovršeno, je dána milost Ducha svatého a zjevena naděje na příchod Páně, o němž při nanebevstoupení andělé učedníkům řekli, že ho přijde tak, jak vstoupil na nebe, zejména o letnicích. |
Exinde pentecoste ordinandis lavacris laetissimum spatium est, quo et domini resurrectio inter discipulos frequentata est et gratia Spiritus Sancti dedicata et spes adventus domini subostensa, quod tunc in caelos recuperato eo angeli ad apostolos dixerunt sic venturum quemadmodum et in caelos conscendit, utique in pentecoste. (...) |
|
Ostatně každý den je dnem Páně, každá hodina a každý čas je vhodný pro křest. Jestliže je rozdíl ve slavnostnosti, co se týče milosti, žádný rozdíl není. |
Ceterum omnis dies domini est: omnis hora, omne tempus habile baptismo. si de sollemnitate interest, de gratia nihil refert |
|
Ti, kdo touží po křtu, se na něj musí připravit častými modlitbami, posty, klečeními, bděními a vyznáním všech předchozích hříchů, aby zpodobnili také Janův křest: byli křtěni vyznávaje svoje hříchy. Máme velikou výhodu, že nemusíme svoje hříchy a nepravosti vyznávat veřejně. Umrtvováním těla a ducha totiž zároveň konáme zadostiučinění za minulé nepravosti i stavíme hradby proti nadcházejícím pokušením. |
Ingressuros baptismum orationibus crebris, ieiuniis et geniculationibus et per vigiliis orare oportet, et cum confessione omnium retro delictorum, ut exponant etiam baptismum Ioannis: Tinguebantur, inquit, confitentes delicta sua - nobis gratulandum est si non publice confitemur iniquitates aut turpitudines nostras – simul enim de pristinis satisfacimus conflictatione carnis et spiritus, et subsecuturis temptationibus munimenta praestruimus. |
3.-4. století - Apoštolská tradice, kap. 21
Apoštolská tradice, někdy nepřesně připisovaná papeži Hippolytovi, je spis, o jehož původu se vedou mnohé spory: snad syrského, snad řeckého, pravděpodobně je složený z několika různých textů. Jako jeden z mála východních textů byl přeložen do latiny, což by mohlo svědčit jeho významu v Římě. Nalezneme zde strukturované služby při křtu – jáhni křtí ve vodě, zatímco kněží mažou posvátnými oleji a biskupové oleje světí a po skončení křtu mažou olejem díkůvzdání (což je zárodek biřmování) a slaví eucharistii. Důležité je též rozdělení olejů na olej exorcismu (dnes olej katechumenů) a olej díkůvzdání (dnes křižma). V Apoštolské tradici není uvedeno, jaká část těla je pomazána olejem. V pozdějších textech na Východě se setkáváme s mazáním čela, hrudi, nohou, nosních dírek, aj. Tak jako u Tertuliána se i zde se mluví o darech mléka a medu. Ale zatímco kdysi byl tento pokrm symbolem přijetí do společenství, v Apoštolské tradici je již vypracována jeho alegorická interpretace jako pokrmu zaslíbené země. Po přijetí iniciačních svátostí není novokřtěnec ponechán sám bez pomoci, ale pokračuje jeho poučování ze strany biskupa.
Křtu předchází příprava, modlitby, exorcismy, vkládání rukou, neboli katechumenát.
Časně zrána se koná modlitba nad vodou. Voda ať vyvěrá z pramene nebo teče shora. Použij tento způsob, mimo případ nutnosti. Je-li nutnost naléhavá a trvalá, použij vodu jakou nalezneš. (Katechumeni) odloží oděv. Křtěte nejdříve děti. Každý, kdo může mluvit za sebe, ať (sám) mluví. Za ty, kdo nemohou mluvit sami za sebe, ať mluví jejich rodiče anebo někdo z jejich příbuzných. Potom křtěte muže a nakonec ženy. (Ty) si všechny rozpustí vlasy a odloží zlaté i stříbrné šperky, které mají na sobě. Ať si nikdo nebere dolů do vody žádnou věc. V čase udělování křtu biskup pronáší modlitbu díků nad olejem, který nese v nádobě a nazývá se olej díkůčinění. Pak přinese jiný olej, kterým se exorcizuje a nazývá se olej exorcismu. |
Časně zrána se koná modlitba nad vodou. Voda ať vyvěrá z pramene nebo teče shora. Použij tento způsob, mimo případ nutnosti. Je-li nutnost naléhavá a trvalá, použij vodu jakou nalezneš. (Katechumeni) odloží oděv. Křtěte nejdříve děti. Každý, kdo může mluvit za sebe, ať (sám) mluví. Za ty, kdo nemohou mluvit sami za sebe, ať mluví jejich rodiče anebo někdo z jejich příbuzných. Potom křtěte muže a nakonec ženy. (Ty) si všechny rozpustí vlasy a odloží zlaté i stříbrné šperky, které mají na sobě. Ať si nikdo nebere dolů do vody žádnou věc. V čase udělování křtu biskup pronáší modlitbu díků nad olejem, který nese v nádobě a nazývá se olej díkůčinění. Pak přinese jiný olej, kterým se exorcizuje a nazývá se olej exorcismu. |
Jáhen vezme olej exorcismu a postaví se po levé straně kněze. Jiný jáhen vezme olej díkůčinění a postaví se po pravé straně kněze. Kněz vezme každého, kdo má přijmout křest, přikáže mu zřeknout se (Zlého) slovy: Zříkám se tě, Satane, a všeho tvého otroctví i všech tvých skutků. Když se každý jednotlivě zřekne, pomaže jej (kněz) olejem exorcismu se slovy: Ať každý nečistý duch od tebe odejde. A tak ho nahého předá biskupovi nebo knězi, který stojí u křestní vody. Spolu s ním sestoupí jáhen. |
Jáhen vezme olej exorcismu a postaví se po levé straně kněze. Jiný jáhen vezme olej díkůčinění a postaví se po pravé straně kněze. Kněz vezme každého, kdo má přijmout křest, přikáže mu zřeknout se (Zlého) slovy: Zříkám se tě, Satane, a všeho tvého otroctví i všech tvých skutků. Když se každý jednotlivě zřekne, pomaže jej (kněz) olejem exorcismu se slovy: Ať každý nečistý duch od tebe odejde. A tak ho nahého předá biskupovi nebo knězi, který stojí u křestní vody. Spolu s ním sestoupí jáhen. |
Když křtěnec sestoupí do vody, ten kdo ho bude křtít, vloží na něho ruce a ptá se ho: Věříš v Boha, Otce všemohoucího? A křtěnec odpoví: Věřím. A stále s rukou položenou na jeho hlavě, jedenkrát ho ponoří. Pak se zeptá: Věříš v Krista Ježíše, syna Božího, který se narodil z Ducha svatého a z Marie Panny, byl ukřižován za Poncia Piláta, zemřel, byl pohřben a vstal živý z mrtvých třetího dne, vstoupil do nebe a sedí po pravici Otce a přijde soudit živé i mrtvé? A když odpoví, “věřím“, opět ho ponoří. Znovu se ptá: Věříš v Ducha svatého, svatou církev a vzkříšení těla? Křtěnec odpoví: Věřím. A tehdy je potřetí ponořen. |
Když křtěnec sestoupí do vody, ten kdo ho bude křtít, vloží na něho ruce a ptá se ho: Věříš v Boha, Otce všemohoucího? A křtěnec odpoví: Věřím. A stále s rukou položenou na jeho hlavě, jedenkrát ho ponoří. Pak se zeptá: Věříš v Krista Ježíše, syna Božího, který se narodil z Ducha svatého a z Marie Panny, byl ukřižován za Poncia Piláta, zemřel, byl pohřben a vstal živý z mrtvých třetího dne, vstoupil do nebe a sedí po pravici Otce a přijde soudit živé i mrtvé? A když odpoví, “věřím“, opět ho ponoří. Znovu se ptá: Věříš v Ducha svatého, svatou církev a vzkříšení těla? Křtěnec odpoví: Věřím. A tehdy je potřetí ponořen. |
(Křtěnec) vystoupí (z vody) a kněz jej pomaže posvěceným olejem: Mažu tě posvátným olejem ve jménu Ježíše Krista. Potom se jednotlivě osuší, obléknou se a vstoupí do kostela. |
(Křtěnec) vystoupí (z vody) a kněz jej pomaže posvěceným olejem: Mažu tě posvátným olejem ve jménu Ježíše Krista. Potom se jednotlivě osuší, obléknou se a vstoupí do kostela. |
V textu bezprostředně následuje pomazání olejem díkůvzdání (zárodek biřmování) a slavení eucharistie.
4. století - sv. Ambrož, O svátostech, o tajemstvích
V mystagogickém kázání sv. Ambrože, biskupa z Milána, který pokřtil například také sv. Augustina, stojí za to upozornit mimo jiné na: mazání olejem katechumenů před křtem, na moment obrácení se k východu v okamžiku křtu, tj. fyzické naznačení obrácení se ke Kristu (v textech křesťanského Východu, např. Závěti našeho Pána, či u sv. Cyrila Jeruzalémského je tato skutečnost ještě explicitnější, neboť je zde přímo řečeno, že se katechumeni při odříkání zla obraceli na západ a pak při vyznávání víry na východ). Rodící se ambroziánská liturgie, jak je vidět, má také obřady odlišné od římského ritu, v tomto případě umývání nohou na znamení „podílu s Kristem“. Ambrož také zná oblékání bílého roucha jako obraz očištění od hříchů. Tak jako ve všech předchozích svědectvích, i zde hned po křtu následuje biřmování a účast na eucharistii.
(V následujícím textu jsou ukázky z 1. knihy De Sacramentis (kap. 1-3) a z 1. knihy De Mysterii (kap. 2 - ta zde tvoří vsuvku - třetí odstavec))
Přišli jsme k prameni (…) byl jsi pomazán jako atlet Kristův, jako zápasník bojující proti tomuto věku. |
Venimus ad fontem (…) unctus es quasi atleta Christi, quasi luctam huius saeculi luctaturus, professus es luctaminis tui certamina. (…) |
Když se tě zeptal: Zříkáš se ďábla a všeho, co působí, co jsi odpověděl? Zříkám. Zříkáš se světa a jeho potěšení, cos odpověděl? Zříkám. |
Quando te interrogavit: Abrenuntias diabolo et operibus eius, quid respondisti? Abrenuntio. Abrenuntias saeculo et voluptatibus eius, quid respondisti? Abrenuntio. (...) |
Přišel jsi tedy, abys rozpoznal svého protivníka, jehož ses svými ústy zřekl: jsi obrácen na Východ; kdo se totiž zřekl ďábla, je obrácen ke Kristu a vidí ho přímým pohledem. |
Ingressus es igitur ut adversarium tuum cerneres, cui renuntiandum in os putaris: ad orientem converteris; qui enim renuntiat diabolo, ad Christum convertitur, illum directo cernit obtutu. |
Přichází biskup, modlí se nad pramenem, vzývá jméno Otce, přítomnost Syna i Ducha svatého používá nebeská slova. |
Venit sacerdos, precem dicit ad fontem, invocat Patris nomen, praesentiam Filii et Spiritus Sancti, utitur verbis colestibus. (...) |
Přišel jsi k prameni, sestoupil do něj, čekal na biskupa, viděl jsi u pramene jáhny a kněze. |
Venisti ad fontem, descendisti in eum, attendisti summum sacerdotem, levitas et presbyterum in fonte vidisti. (...) |
Byl jsi tázán: Věříš v Boha Otce všemohoucího? Řekl jsi: Věřím, a byl jsi ponořen, to je pohřben. Znovu jsi byl tázán: Věříš v našeho Pána Ježíše Krista a jeho kříž? Řekl jsi: Věřím, a byl jsi ponořen, to je spolupohřben s Kristem, kdo je totiž pohřben spolu s Kristem, s Kristem bude také vzkříšen. Potřetí jsi byl tázán: Věříš v Ducha svatého? Řekl jsi: Věřím, potřetí jsi byl ponořen, abys byl trojím vyznáním osvobozen od mnohočetného pochybení předchozího období. |
Interrogatus es: Credis in Deum Patrem omnipotentem? Dixisti: Credo et mersisti, hoc est sepultus es. Iterum interrogatus es: Credis in Dominum nostrum jesum Christum, et crucem eius? Dixisti: Credo, et mersisti; ideo et Christo es consepultus: qui enim Christo consepelitur, cum Christo resurgit. Terio interrogatus es: Credis et in Spiritum sanctum? Dixisti: Credo, tertio mersisti ut in multiplicem lapsum superioris atetatis absolveret trina confessio. (...) |
Když jsi byl ponořen, přišel jsi k biskupovi. Co ti řekl? Řekl: Bůh, všemohoucí Otec, který tě znovuzrodil z vody a Ducha svatého a odňal ti tvé hříchy, on sám ať tě pomaže pro život věčný. Pohleď na smysl pomazání: kněz řekl: pro život věčný. Nedávej přednost životu pozemskému před životem věčným. |
Ergo mersisti, venisti ad sacerdotem: quid tibi dixit? Deus, inquit, Pater omnipotens qui te regenaravit ex aqua et Spiritu sancto, concessitque tibi peccata tua, ipse te ungat in vitam aterernam. Vide ubi unctus est: in vitam, inquit, aeternam. Noli hanc vitam illi vitae anteferre. (...) |
Přijal jsi také křižma, to je vonnou mast shora hlavy. |
Accipis autem myron, hoc es unguentum supra caput. (...) |
Vystoupil jsi z pramene, co následovalo? Slyšel jsi čtení. Když byl biskup připraven – je totiž dovoleno presbyterovi, aby toto činil, ovšem úřady se odvíjí od biskupa – když byl tedy biskup připraven, umyl ti nohy. |
Ascendisti de fonte, quid secutum est? Audisti lectionem. Succintus summus sacerdos, licet enim presbyteri fecerint, tamen exordium ministerii a summo est sacerdote. Succinctus, inquam summus scaredos pedes tibi lavit. (...) |
Není nám neznámo, že tento zvyk nemá Římská církev, jejíž příklad ve všem následujeme, ovšem tento obyčej, mytí nohou, nemá. Pohleď tedy, proč se množství odvrátilo. Jsou tací, kteří říkají, a je třeba je omluvit, že toto by se při udílení svátosti nemělo konat, že se to nehodí ani k ponoření, ani ke znovuzrození, že to připomíná mytí nohou hostům: a něco jiného podle nich patří k ponížení, něco jiného se hodí k posvěcení. |
Non ingnoramus quod Ecclesia Romana hanc conseutidem non habet, cuius typum in omnibus sequimur formam: hanc tamen consuetudiem non habet, ut pedes lavet. Vide ergo, propter multitudinem declinavit. Sunt tamen qui dicant et excusare conentur, quia hoc non in mysterio facendum est, no in baptismate, non in regeneratione: se quasi hospiti pedes lavandi sint.Aliud est humilitatis, alius sanctificationis. |
Ovšem ty poslyš, že svátost je také posvěcení: „Jestliže ti neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl!“ (Jan 13, 8) To říkám, ne abych káral druhé, ale abych doporučil své vlastní povinnosti. Ve všem toužím následovat Římskou církev, ale přece i my lidé máme rozum, a proto co jinde je velmi dobře zachováváno, i my velmi dobře opatrujeme. |
Denique audi quia mysterium est et santificatio: “Nisi lavero tibi pedes, non habebis mecum partem!” (J 13,8) Hoc ideo dico, non quod alios reprehendam, sed mea officia ipse commendem. In omnibus cupio sequio Ecclesiam Romanam: sed tamen et nos homines sensum habemus; ideo quod alibi rectius servatur, et nos rectius custodimus. (...) |
Přijal jsi po té bílý oděv, aby byl známkou, že jsi se vzdal pouzdra hříchů a oděl jsi se čistým šatem nevinnosti. |
Accepisti post haec vestimenta candida, ut esset indicium quod exueris involucrum peccatorum, indueris innocentiae casta velamina. |
Následuje duchovní pečeť, o niž jsi slyšel dnes číst: že po obmytí v prameni zůstává k dovršení dokonalosti, když je na vzývání biskupa vlit Duch svatý. |
Sequitur spiritale signaculum quod audistis hodie legi; quia post fontem superest ut perfectio fiat; quando ad invocationem sacerdotis Spiritus Sanctus infunditur (...) |
Po té co následuje? Máš přijít k oltáři… |
Post haec quid sequitur? Venire habes ad altare... |
5. - 6. století Veronský sakramentář
Nejstarší římskou knihou, v níž nacházíme modlitby a rubriky pro slavení křtu, je Veronský sakramentář pocházející ze šestého století. Je to sbírka fsaciklů s modlitbami ke mši pro potřeby různých římských kostelů, texty modliteb zkomponovali velcí římští papežové 5. století. Bohužel se nezachovaly velikonoční formuláře; zde je proto uvedena modlitba ze svatodušní vigilie.
Požehnej, Pane, také toto tvé stvoření pramene, medu a mléka, napoj své služebníky z tohoto pramene vody života věčného, kterým je Duch pravdy, a nasyť je z tohoto mléka a medu, jako jsi naše otce Abraháma, Izáka a Jákoba uvedl do země zaslíbené, země oplývající medem a mlékem. Spoj tedy, Pane, své služebníky Duchem svatým, jako je spojen tento med s mlékem, co spojením nebeské a pozemské substance označuje jednotu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Skrze něhož všechno toto… |
Benedic, domine, et has tuas creaturas fontis mellis et lactis, et pota famulos tuos ex hoc fonte aquae uitae, perennis qui est spiritus ueritatis, et enutri eos de hoc lacte et melle, quemadmodum...patribus nostris Abraham Isac et Iacob introducere te eos in terram promissionis, terram fluentem melle et lacte. Coniunge ergo famulos tuos, domine, spiritui sancto, sicut coniunctum est hoc mel et lac, quo caelestis terrenaeque substantiae significatur unitio in Christo Iesu Domino nostro: per quem haec omnia. |
|
(MENSE MAIO ORATIONES PRIDIE PENTICOSTEN I. IN PENTECOSTEN ASCENDENTIBUS A FONTE) |
6. století - Gelasiánský sakramentář
Modlitby z Gelasiánského sakramentáře pocházejí ze šestého století a v liturgii velikonoční vigilie zachovaly až do Misálu sv. Pia V. a částečně též až do současného misálu Pavla VI. Upozorněme na následující:
1. Křtu předchází rozvinutý katechumenát. Nesetkáváme se proto s předkřestním mazáním olejem, které bylo vykonáno již při přípravných obřadech.
2. Od ambonu, kde bylo zvěstováno Boží slovo, se jde ke průvodem ke křtitelnici. Bohoslužba se tedy neodehrává pouze na jednom místě, ale má několik ohnisek o velikonoční vigilii: práh kostela, ambon, křestní pramen, oltář.
3. Struktura modlitby, kterou je žehnána voda, odpovídá struktuře eucharistické modlitby. Tak jako díkůvzdání a prosba o Ducha způsobuje, že se z chleba obyčejného stane chléb života, tak také díkůvzdání a vzývání Ducha svatého nad vodou způsobuje, že se z vody obyčejné stane voda omývající hříchy. Po úvodní prosbě o Boží pomoc následuje díkůvzdání a rozpomínání se (anamnéza) na veliké Boží skutky, která ústí v první velká prosbu o Ducha svatého (epiklesi) tentokrát pro církev. Voda je poté exorcisována, neboť křestní ponoření představuje nebezpečnou záhubu smrti. Po druhé prosbě o Boží pomoc následuje druhá velká prosba (epiklese) svolávající Ducha svatého tentokrát na vodu.
4. Křest je udělován trojím ponořením korespondujícím s trojím vyznáním víry v Trojjediného Boha.
5. Po křtu hned následuje pokřestní mazání olejem jako završení křtu. Ovšem pak následuje ještě jedno mazání, zárodek svátosti biřmování! A samozřejmě následuje slavení eucharistie a první svaté přijímání.
(Pozn: kde je to možné, používáme pro český text překlad použitý v Českém misále, ed. 1983, aby vynikla kontinuita vývoje)
Odtud jdou za zpěvu litanií ke křestním pramenům. Když je skončen křest, biskup označí děti křižmem na čele, během čehož dostávají dary sedmeré milosti Ducha svatého. Po té se kněz vrátí se všemi stavy do sakristie. A po krátké chvíli začne třetí část litanií a vyjdou ke mši vigilie, když se objeví hvězda na nebi. A to se zachovává, aby se litanie zpívaly na třikrát ke cti Nejsvětější trojice. |
Inde procedunt ad fontes cum laetania ad baptizandum. Baptismum expletum consignantur ipsi infantes ab episcopo, dum accipiunt septem dona gratia spiritus sancti, et mittit chrisma in frontibus eorum. Postea uero se sacerdos reuertit cum omnibus ordinibus in sacrario. Et post paulolum incipiunt tercia laetaniam, et ingrediuntur ad missas in uigilia, ut stella in caelo apparuerit. Et sic temperent, ut in trinitate numero ipsae laetaniae fiant. |
Všemohoucí věčný Bože, sešli svého Ducha na tohoto svého služebníka který se má skrze křest narodit k tvému životu, a stůj při nás se svou láskou, až ho budeme křtít: učiň ty sám svou mocí, čeho je naše pokorná služba znamením. Skrze Krista, našeho Pána. |
Omnipotens sempiternae deus, adesto magne pietatis tuae mysteriis, adesto sacramentis et ad creandos nouos populos, quos tibi fons baptismatis parturit, spiritum adoptionis emitte, et quod humilitatis nostrae gerendum est ministerio, tuae uirtutisconpleatur effectus: per |
Bože, tvá neviditelná moc působí, že svátosti jsou zázračným znamením tvé milosti. Ačkoli my nejsme hodni konání tak velikých tajemství, ty nám své dary neodpíráš a skláníš svůj dobrotivý sluch k našim prosbám. |
Deus, qui inuisibili potentia tua sacramentorum tuorum mirabiliter operaris affectum, et licet nos tantis misteriis exequentis simus indigni, tu tamen gratiae tuae dono non deseres etiam ad nostras praeces aures tuae pietatis inclina: |
Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami, vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání. A když jsi v přívalech potopy zničil hřích, (…) stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života. |
deus, cuius spiritus super aquas inter ipsa mundi primordia ferebatur, ut iam tunc uirtutem sanctificationis aquarum natura conciperet: deus, qui nocentis mundi crimina per aquas abluens regenerationis speciem in ipsa diluuii effusione signasti, ut unius eiusdemque elimenti mysterio et finis esset uiciis et origo uirtutum: |
Shlédni tedy, Bože, na svou církev a rozmnož v ní svá znovuzrození, ty, který hojným proudem své milosti vzbuzuješ radost ve svém městě a k obnově národů po celém světě otvíráš křestní pramen, aby svět přijal na rozkaz tvé velebnosti z Ducha svatého milost tvého Jednorozeného. |
respice, domine, in faciem aeclesiae tuae et multiplica in ea generationes tuas, quae gratiae tuae effluentis impetum laetificas ciuitatem tuam, fontemque baptismatis aperis toto orbe terrarum gentibus innouandis, ut tuae maiestatis imperio sumat unigeniti tui gratiam de spiritu sancto. |
Tuto vodu, připravenou k obnově lidstva, rač oplodnit tajemným přimísením svého božství, aby nebeské pokolení, posvěcením počaté z neposkvrněného lůna božského pramene, vynořilo se jako nové stvoření. A ať všechny, kdo se odlišují pohlavím nebo věkem, milost porodí jako rovnocenné děti. Rozkaž tedy, Pane, ať každý nečistý duch odtud daleko odejde a všechna ničemnost ďábelských úskoků ať odstoupí. Ať sem nemá přístup vliv nepřátelské moci, ať zde úkladně neoblétá, ať se sem tajně nevplíží, ať tu neřádí svou nákazou. |
Qui hanc aquam regenerandis hominibus praeparatum archano sui luminis admixtione fecundet, ut sanctificatione concepta ab immaculato diuini fontis utero in nouam renatam creaturam progenies caelestis emergat, et quos aut sexus in corpore aut aetas discernit in tempore, omnis in una pareat gratia mater infantia. Procul ergo hinc iubente te, domine, omnis spiritus inmundus abscidat, procul tota nequitia diabolicae fraudis absistat, nihil hic loci habeat contrariae uirtutis ammixtio, non insidiando circumuolet, non latendo subripiat, non inficiendo corrumpat. |
Ať je toto svaté a čisté stvoření zbaveno všech nepřátelských útoků, ať je očištěno od jakékoli ničemnosti. Ať je pramenem živým, vodou obnovující, vlnou očišťující, aby všichni, kdo mají být obmyti touto koupelí, dosáhli působením Ducha svatého milost dokonalého očištění. |
Sit haec sancta et innocens creatura libera ab omni inpugnatoris incursu, et tocius nequitiae purgata discessu. Sit fons uiuus, aquae regenerans, unda purificans, ut omnis hoc lauacro salutifero diluendi operanti in eis spiritu sancto perfecti purgationis indulgentiam consequantur. |
Učiníš na vodě znamení [kříže]: |
Hic signas. |
Žehnám tě také skrze Ježíše Krista, jeho jednorozeného Syna, našeho Pána, který tě v Káně Galilejské podivuhodným znamením svou mocí proměnil ve víno; který po tobě kráčel svýma nohama a byl tebou od Jana pokřtěn v Jordánu; který tě spolu s krví nechal vytrysknout ze svého boku; který svým učedníkům nařídil, aby tebou křtili ty, kdo uvěří říkaje: Jděte, učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. |
Benedico te et per Iesum Christum filium eius unicum dominum nostrum, qui te in Channa Gallileae signo ammirabili sua potencia conuertit in uinum, qui pedibus super te ambulauit et a lohanne in lordane in te baptizatus est, qui te una cum sanguine de latere suo produxit et discipulis suis iussit, ut credentes baptizarentur in te dicens: Ite, docete omnes gentes baptizantes eos in nomine patris et filii et spiritus sancti. |
Změníš hlas [ze zpěvu na čtení]. |
Hic sensum mutabis. |
Ať sestoupí do tohoto křestního pramene síla tvého Ducha a celou podstatu této vody ať oplodní obrodnou mocí. Ať jsou zde vyhlazeny skvrny všech hříchů, ať je zde k původní důstojnosti obnovena lidská přirozenost, stvořená k tvému obrazu, ať je očištěna od veškeré špíny, aby každý člověk, který přijme tuto svátost obrody, znovu se narodil k novému nevinnému dětství. Skrze našeho Pána, Ježíše Krista, tvého Syna, který přijde soudit živé i mrtvé i svět skrze oheň. |
Discendat in hanc plenitudinem fontis uirtus spiritus tui et totam huius aquae substantiam regenerandis fecundet effectu. Hic omnium peccatorum maculae deleantur. Hic natura ad imaginem tuam condita et ad honorem sui reformata principiis cunctis uetustatis squaloribus emundetur, ut omnis homo hoc sacramentum regenerationis ingressus in uera innocentia noua infantia renascatur: per dominum nostrum Iesum Christum filium tuum, qui uenturus est in spiritu sancto iudicare uiuos et mortuos et saeculum per ignem. |
Po požehnání křestního pramene každý po řadě odpoví na následující otázky: |
Inde benedicto fonte baptizas unumquemque in ordine suo sub has interrogationes: |
Pak jej po jednotlivých krocích třikrát ponoříš do vody. Když dítě vystoupí z vody, je knězem označen na čele křižmem těmito slovy: |
Deinde per singulas uices mergis eum tertio in aqua.Postea cum ascenderit a fonte infans, signatur a praesbitero in cerebro de chrismate his verbis: |
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, který tě z vody a Ducha svatého obnovil a dal ti odpuštění všech hříchů, sám tě maže křižmem spásy našeho Pána Ježíše Krista do života věčného. |
Deus omnipotens, pater domini nostri lesu Christi, qui te regenerauit ex aqua et spiritu sancto quique dedit tibi remissionem omnium peccatorum, ipse te linit chrisma salutis in Christo Iesu domino nostro in uitam aeternam. |
Odpoví: Amen. |
Respondet: Amen. |