Doba adventní

Hlavní stránka / Liturgický čas / Liturgický rok / Doba adventní

základní význam • praktické informace • teologie adventu • biblická čtení • ó antifony

historie adventu • výklad adventních orací • misál pro dobu adventní

Základní význam adventu

Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem; a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Z těchto dvou důvodů je doba adventní dobou oddaného a radostného očekávání.

Doba adventní začíná 1. nešporami neděle, která připadne na 30. listopad anebo na den tomuto nejbližší, a končí před 1. nešporami Narození Páně. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4. neděle adventní. Dny v předvánočním týdnu od 17. do 24. prosince jsou velmi výrazným způsobem zaměřeny k přípravě na oslavu Narození Páně.

(Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. 39-40)

Praktické informace

Používá se fialová liturgická barva. Na třetí neděli adventní se může použít růžová barva. (IGMR, č. 346).
Oltář se má květinami zdobit střídmě, jak to odpovídá povaze této doby, aby se nepředcházela plná radost svátků Narození Páně (IGMR, č. 305).
Při hře na varhany a jiné hudební nástroje se má zachovat střídmost, jak to odpovídá povaze této doby, aby se nepředcházela plná radost svátků Narození Páně (IGMR, č. 313).
Doporučuje se homilie ve mši i ve všední dny (IGMR, č. 66).
O nedělích se ve mši vynechává Sláva na výsostech Bohu, ale Te Deum v liturgii hodin se zpívá. Aleluja před evangeliem se ve mši nevynechává (IGMR, č. 53 a 62; IGLH, č. 68).
Nesmí se použít mešní formuláře pro mše spojené s určitými obřady nebo votivní mše. O všedních dnech do 16. 12. je možné toto pravidlo porušit, pokud to duchovní správce uzná za opravdu potřebné nebo pastoračně užitečné. O nedělích a v předvánčoním týdnu se toho pravidlo porušit nesmí nikdy. O adventních nedělích se nesmí ani slavit pohřební mše (IGMR, č. 372, 376 a 380).
V předvánočním týdnu není žádná památka - nezávazné památky je možné slavit pouze jako tzv. připomínky (tj ve mši se může vzít vstupní modlitba o svatém; v ranních chvalách a nešporách se po závěrečené modlitbě může přidat přidat antifona k evangelnímu kantiku a modlitba o svatém; v modlitbě se čtením se na závěr může přidat hagiografická lekce o svatém).

Teologie adventu a mešní preface

Jedním z velmi důležitých okamžiků eucharistické modlitby ve mši svaté jsou preface. Kromě toho, že jsou ryzí chválou Boha, vždy poetickým a hlubokým způsobem vypovídají smyslu liturgické památky, doby, nebo slavnosti, kterou prožíváme.

Preface 1. adventní		Preface 2. adventní
(a) Neboť on přišel a stal se jedním z nás, (b) splnil sliby dané praotcům (c) a otevřel nám cestu k věčné spáse; (c) a my v modlitbách a bdění čekáme, (b) že se i na nás splní tvé sliby, (a) až přijde, aby zjevil svou slávu.		Neboť on je náš Vykupitel: jeho zvěstovali proroci, jeho s láskou čekala Panna Maria, jemu připravoval cestu a na něho ukázal Předchůdce Jan. A také my na něho čekáme a bdíme na modlitbách, abychom jej mohli radostně přivítat, až přijde ve své slávě.

Objevit bohatství první adventní preface se nám podaří, když si uvědomíme její vycentrovanou („chiastickou“) strukturu, v níž k sobě patří první řádek s posledním, druhý s předposledním, atd. Spojíme-li takto odpovídající části, zjistíme, že (a) adventní doba je časem mezi prvním příchodem Pána z jeho slávy u Otce, aby se stal jedním z nás, a jeho druhým příchodem kdy se sláva ukáže naplno. Že (b) když si osaháme, jak věrný Bůh až dosud své sliby plnil, nebudeme mít důvod pochybovat, zda svoje sliby bude plnit i nadále v našich životech. Že (c) Pán už svůj úkol splnil, když nám otevřel cestu k věčné spáse, a to nám dává sílu pro náš úkol: aktivní očekávání v modlitbě a bdělosti.

Druhá adventní preface nám nejprve připomíná, kdo jsou našimi průvodci čtyřmi týdny: starozákonní proroci (jejich slova zní každý den v prvních čteních), Jan Křtitel (o něm se mluví o druhé a třetí neděli a od poloviny druhého týdne také ve všednodenních evangeliích) a samozřejmě Panna Maria, zejména v předvánočním týdnu.
Druhou část této preface je nutné podle latinského originálu domyslet tak, že nám bylo dáno (tríbuit nos), že na Vánoce radostně čekáme a bdíme na modlitbách, aby nás Pán nalezl, jak jej chválíme a jásáme (laudibus exultantes). Tedy: advent je nám dán jako dar. A očekávání a modlitba, kterými jej máme naplnit, mají být nikoli úpěním, strádáním nebo nudou, ale chválou a radostným jásotem.

Biblická čtení v době adventní

Biblická čtení o adventních nedělích

Evangelia adventních nedělí se zaměřují na druhý příchod Pána na konci světa (1. neděle), na osobu a poselství Jana Křtitele (2. a 3. neděle) a na události, které bezprostředně předcházely narození Krista (4. neděle).

Bděte, abyste byli připraveni. (Mt 24,37-44) • Bděte: nevíte, kdy přijde pán domu. (Mk 13,33-37) • Blíží se vaše vykoupení. (Lk 21,25-28.34-36).
Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království. (Mt 3,1-12) • Vyrovnejte stezky Páně! (Mk 1,1-8) • Každý člověk uzří Boží spásu. (Lk 3,1-6)
Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného? (Mt 11,2-11) • Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte. (Jan 1,6-8.19-28) • A co máme dělat my? (Lk 3,10-18).
Ježíš se narodí z Marie, zasnoubené Josefovi, synu Davidovu. (Mt 1,18-24) • Počneš a porodíš syna. (Lk 1,26-38) • Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? ( Lk 1,39-45).

První čtení jsou texty starozákonních proroků, kteří připravovali Boží lid na příchod zaslíbeného Mesiáše. Druhá čtení obsahují praktická napomenutí a povzbuzení vycházející ze skutečnosti, že příchod Pána je blízko.

Pán shromáždí všechny národy ve věčném míru Božího království. (Iz 2,1-5) • Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! (Iz 63,16b-17,19b; 64,2b-7) • Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek. (Jer 33,14-16) • Podle spravedlnosti bude soudit chudé. (Iz 11,1-10) • Připravte cestu Páně! (Iz 40,1-5.9-11) • Bůh ukáže tvůj jas. (Bar 5,1-9) • Bůh sám přijde a spasí nás. (Iz 35,1-6a.10) • Radostí jásám v Hospodinu. (Iz 61,1-2a.10-11) • Hospodin plesá nad tebou v radosti. (Sof 3,14-18a) • Hle, panna počne. (Iz 7,10-14) • Království Davidovo potrvá před Hospodinem navěky. (2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16) • Z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli. (Mich 5,1-4a)
Naše spása je blízko. (Řím 13,11-14) • Čekáme, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. (1 Kor 1,3-9) • Ať Pán posilní vaše srdce, až přijde Kristus. (1 Sol 3,12 - 4,2) • Kristus spasil všechny lidi. (Řím 15,4-9) • Čekáme nová nebesa a novou zemi. (2 Petr 3,8-14) • Abyste čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův. (Flp 1,4-6.8-11) • Posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. (Jak 5,7-10) • Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána. (1 Sol 5,16-24) • Pán je blízko. (Flp 4,4-7) • Ježíš Kristus, z rodu Davidova, Syn Boží. (Řím 1,1-7) • Tajemství, které bylo skryté od věčných časů, je dnes zřejmé. (Řím 16,25-27) • Tady jsem, abych plnil tvou vůli. (Žid 10,5-10).

Biblická čtení ve všední dny první části doby adventní (před 17. prosincem)

Ve všední dny doby adventní se nejprve čte na pokračování z knihy proroka Izaiáše, evangelia jsou v těchto dnech vybrána podle prvních čtení, abychom si mohli "ohmatat", jak je Bůh věrný a jak na Kristu naplnil dávná proroctví. Od čtvrtka 2. adventního týdne se pak na pokračování seznamujeme s úryvky o Janu Křtiteli. Den za dnem jsme zváni objevovat, jak Bůh připravoval na příchod Mesiáše vyvolený národ i Ježíšovy současníky. Naslouchání těmto textům a jejich rozjímání i nás připravuje na Jeho příchod o Vánocích.

Pán shromáždí všechny národy ve věčném míru Božího království. (Iz 2,1-5)
Spočine na něm duch Hospodinův. (Iz 11,1-10)
Pán zve na svou hostinu a stírá slzu z každé tváře. (Iz 25,6-10a)
Ať vejde spravedlivý národ, který střeží věrnost. (Iz 26,1-6)
V ten den prohlédnou oči slepých. (Iz 29,17-24)
Bůh se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání. (Iz 30,19-21.23-26)
Bůh sám přijde a spasí vás. (Iz 35,1-10)
Bůh těší svůj národ. (Iz 40,1-11)
Hospodin všemohoucí "dává znavenému sílu". (Iz 40,25-31)
Já jsem tvůj vykupitel, Svatý Izraele. (Iz 41,13-20)
Kéž by sis hleděl mých přikázání! (Iz 48,17-19)

Nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. (Mt 11,11-15)
Neslyší ani Jana ani Syna člověka. (Mt 11,16-19)
Eliáš už přišel, ale nepoznali ho. (Mt 17,10-13)
Odkud byl Janův křest? (Mt 21,23-27)
Přišel k vám Jan, ale neuvěřili jste mu. (Mt 21,28-32)
Zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli. (Lk 7,19-23 (řec. 18b-23)
Jan je posel, který připravuje cestu Páně. (Lk 7,24-30)
Jan byl lampa hořící a svítící. (Jan 5,33-36)

Biblická čtení v předvánočním týdnu

Písmo předčítané v předvánočním týdnu od 17. do 24. prosince rekapituluje události, které bezprostředně předcházely narození Ježíše, a ukazuje, jak se na těchto událostech naplnily konkrétní starozákonní předobrazy nebo předpovědi proroků.

Událost před narozením Krista	Starozákonní předobraz či proroctví
Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova. (Mt 1,1-17)	Nebude odňato žezlo od Judy. (Gn 49,1a.2.8-10)
Ježíš se narodí z Marie, zasnoubené Josefovi, synu Davidovu. (Mt 1,18-24)	Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek. (Jer 23,5-8)
Gabriel oznamuje narození Jana Křtitele. (Lk 1,5-25)	Anděl oznamuje Samsonovo narození. (Sd 13,2-7.24-25a)
Počneš a porodíš syna. (Lk 1,26-38)	Hle, panna počne. (Iz 7,10-14)
Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? (Lk 1,39-45)	Hle, můj miláček právě přichází, běží po horách. (Pís 2,8-14)
Učinil mi veliké věci ten, který je mocný. (Lk 1,46-56)	Anna děkuje za narození Samuelovo. (1 Sam 1,24-28)
Narození Jana Křtitele. (Lk 1,57-66)	Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde Hospodinův den. (Mal 3,1-4.23-24)
Navštíví nás Vycházející z výsosti. (Lk 1,67-79)	Království Davidovo potrvá navěky před tváří Hospodinovou. (2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16)

Ó antifony a rekapitulace dějin spásy

Dějiny spásy nejsou ničím jiným, než přípravou na příchod Ježíše; naopak Ježíšův příchod je rekapitulací a naplněním všeho: „až se naplní čas pro dílo spásy: [Bůh] sjednotí v Kristu vše (recapitulare omnia in Christo)“ (Ef 1,10). Velké adventní antifony, nebo také tzv. „Ó antifony“ tuto skutečnost v předvánočním týdnu den za dnem připomínají a opěvují. My se v nich rozpomínáme na to, kým Mesiáš je, a každým dnem silněji voláme: „Přijď“.

Jedná se antifony k Mariinu kantiku pro modlitbu hodin; jsou také zařazeny v současném lekcionáři jako zpěv před evangeliem. Pocházejí snad ze 6. století, možná z prostředí některého benediktinského kláštera v Římě. Pořad věnovaný těmto antifonám naleznete též na Rádiu Proglas.

17. prosince - Stvoření světa

Moudrosti, ty vycházíš z úst Nejvyššího, ty se rozpínáš od jednoho konce světa k druhému, ty mocně a mírně řídíš všechno: přijď a nauč nás cestě rozumnosti!

O Sapientia, quae ex ore Altissimi prodiisti, attingens a fine usque ad finem, fortiter suaviterque disponens omnia: veni ad docendum nos viam prudentiae.

Moudrost bude chválit sama sebe: „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi. Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu oblakovém." (Sir 24,1.3-4)

Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. (Přís 8,22-30)

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (Jan 1,1-3)

18. prosince - Vyvedení z Egypta

Hospodine, vůdce Izraelova domu, ty ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás s velikou mocí!

O Adonai, et Dux domus Israel, qui Moysi in igne flammae rubi apparuisti, et ei in Sina legem dedisti: veni ad redimendum nos in brachio extento.

Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (Ex 3,1-2.5-6)

Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna přikázání, o kterých s vámi Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v den shromáždění. (Dt 9,10)

Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (Jan 1,17)

19. prosince - Vyvolení Davida

Kořeni Jesse, ty stojíš jako znamení národům, před tebou zmlknou ústa králů a národy tě budou vzývat: přijď a vysvoboď nás, už neprodlévej!

O Radix Jesse, qui stas in signum populorum, super quem continebunt reges os suum, quem Gentes deprecabuntur: veni ad liberandum nos, jam noli tardare.

Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, posvětil Jišaje a jeho syny. Hospodin Samuelovi řekl: „Nehleď na vzhled ani na jeho vysokou postavu. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“ Poslal tedy pro [posledního syna]. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. (1 Sam 16,4-5.7.12-13)

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. (Iz 11,1.10)

Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David? (Jan 7,42)

20. prosince - Davidova vláda

Klíči Davidův a žezlo Izraelova domu, když ty otevřeš, nikdo už nezavře, když ty zavřeš, nikdo už neotevře: přijď a vyveď ze žaláře spoutaného, jenž sedí v temnotě a ve stínu smrti!

O Clavis David, et sceptrum domus Israel; claudis, et nemo aperit: veni, et educ vinctum de domo carceris, sedentem in tenebris, et umbra mortis.

Toto praví Hospodin zástupů: "Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky." Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: "Hospodine Bože, potvrď navěky své slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domě. Dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný." (2 Sam 7)

Klíč Davidova domu vložím na jeho rameno, otevře-li, nikdo nezavře, zavře-li, nikdo neotevře. (Iz 22,22)

Tak mluví Svatý, Pravdivý, ten, jenž má Davidův klíč: otevře-li, nikdo nezavře, a zavře-li, nikdo neotevře. (Zj 3,7)

21. prosince - Předpovědi proroků

Východe, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo žijí v temnotě a ve stínu smrti!

O Oriens, splendor lucis aeternae, et sol justitiae: veni, et illumina sedentes in tenebris, et umbra mortis.

Lid, který kráčel ve tmách, uviděl velké světlo, obyvatelům temné země zazářilo světlo. (Iz 9,1)

Pro vás, kdo se bojíte mého jména, zazáří Slunce spravedlnosti s uzdravením ve svých paprscích. (Mal 3,20)

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti. (Lk 1,79)

22. prosince - Zaslíbení Mesiáše i pro pohany

Králi národů, toužebně očekávaný, ty jsi nárožní kámen, který spojuje Boží lid vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!

O Rex Gentium, et desideratus earum, lapisque angularis, qui facis utraque unum: veni, et salva hominem, quem de limo formasti.

Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty. (Jer 10,7)

Ještě chvíli a otřesu nebem a zemí, mořem i pouští; pohnu všemi národy a přijde ten, po kterém touží všechny národy, a naplním dům slávou, praví Pán. (Ag 2,7(8))

Nepatřili jste k izraelskému národnímu společenství. Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je úhelný kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. (Ef 5)

23. prosince - Bůh s námi

Emanueli, králi náš a zákonodárce, na tebe čekají národy, abys je zachránil: přijď a dej nám spásu, Pane, náš Bože!

O Emmanuel, Rex et legifer noster, exspectatio Gentium, et Salvator earum: veni ad salvandum nos, Domine, Deus noster.

Pán sám vám dá znamení: Hle, Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel. (Iz 7,14)

Pán je náš soudce, Pán je náš zákonodárce. Pán je náš král, on sám nás spasí. (Iz 23,22)

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. (Mt 1,22-23)

Střípky z historických pramenů

Adventní misál

Nauka v katechismu