Doba postní

Hlavní stránka / Liturgický čas / Liturgický rok / Doba postní

základní význam • praktické informace • struktura • biblická čtení • úkon kajícnosti • popel, růže a palmy

historie postní doby • výklad postních orací • modlitby nad lidem • misál pro dobu postní

Základní význam doby postní

Postní doba je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Liturgie doby postní připravuje katechumeny, jejich postupným uváděním do křesťanského života, i věřící, připomínáním křtu a pokáním, na slavení velikonočního tajemství.

V postní době naslouchají věřící horlivěji než jindy Božímu slovu a věnují se modlitbě. Tak se pro ně postní doba stává přípravou na slavení velikonočního tajemství, a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním. Tento dvojí ráz postní doby ať je v liturgii a v liturgické katechezi postaven do plného světla. (...) Pokání postní doby nemá být jen vnitřní a individuální, ale také zevní a společenské. Kající praxi je třeba podporovat podle možností naší doby i různých zemí a podle životních podmínek věřících.

Doba postní trvá od Popeleční středy až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. Od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se neříká Aleluja. Středa, kterou začíná postní doba, je všude dnem postu (podle Kodexu kanonického práva se jedná o půst zdrženlivosti masa, kterým je vázán každý křesťan starší 14 let a půst újmy, kterým jsou vázání všichni ve věku 18-60 let); v ten den jsou věřící označováni popelem. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4., 5. neděle postní. Šestou nedělí začíná Svatý týden, říká se jí „Květná (pašijová) neděle“. Svatý týden je zaměřen na Kristovo utrpení po jeho mesiánském vjezdu do Jeruzaléma. Na Zelený čtvrtek ráno slaví biskup mši spolu se svými kněžími a světí při ní oleje a křižmo.

(Dokumenty Sacrosanctum concilium, čl. 109-110; Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. 27-31)

Praktické informace

Používá se fialová liturgická barva. O čtvrté neděli postní se může použít růžová barva (IGMR, č. 346).
Je zakázáno zdobit oltář květinami s výjimkou 4. neděle postní, slavností a svátků (IGMR, č. 305).
Hra na varhany a jiné hudbní nástroje je možná pouze jako podpora zpěvu (nikoli tedy instrumentalní části, předehry, dohry...); s výjimkou 4. neděle postní, slavností a svátků (IGMR, č. 313).
Doporučuje se homilie ve mši i ve všední dny (IGMR, č. 66).
Zpěv aleluja před evangeliem ve mši se vynechává a nahrazuje se veršem před evangeliem z lekcionáře nebo traktem z Graduale romanum. Aleluja z úvodu jednotlivých hodinek se také vynechává (IGMR, č. 62; IGLH, č. 41).
O nedělích (nikoli ale o svátcích a slavnostech) se vynechává ve mši Gloria in excelsis a v oficiu Te Deum (IGMR, č. 53; IGLH, č. 68).
Součástí mešního formuláře je modlitba nad lidem, která je o nedělích a na popeleční středu závazná.
Nedělní večerní kantikum ze Zjevení (Vítězství, sláva a moc...) se nahrazuje kantikem z 1. listu Petrova (Kritus trpěl za nás...) (IGLH, č. 137).
Ve všední dny se může místo 2. čtení v modlitbě se čtením konat souvislé čtení z díla některého Otce, které by bylo v souladu s biblickou a liturgickou myšlenkou (IGLH, č. 250).
Nesmí se použít mešní formuláře pro votivní mše. O nedělích se nemůže použít ani mešní formulář za zemřelé nebo pro mše spojené s různými obřady - výjimkou jsou 3., 4. a 5. neděli postní, kdy je možné použít formuláře "Při skrutiniích" (IGMR, č. 372-375 a 380).
V době postní není žádná památka - nezávazné památky je možné slavit ve všední dny pouze jako tzv. připomínky (tj. ve mši se může vzít vstupní modlitba o svatém; v ranních chvalách a nešporách se po závěrečené modlitbě může přidat antifona k evangelnímu kantiku a modlitba o svatém; v modlitbě se čtením se na závěr může přidat hagiografická lekce o svatém). Svátky a slavnosti, které by připadly na všední den mimo Svatý týden, se slaví jako obvykle. Svátky připadající na neděli se ruší; slavnosti se posunou na nejbližší volný den.

Vnitřní struktura doby postní

Dobu postní je možné strukturovat podle několika kritérií, která nejsou zcela synchronní.

A. Výjimečnost Svatého týdne

1. období: do Květné neděle jako obecná příprava na Velikonoce.

2. období: od Květné neděle, kdy si připomínáme události, které předcházely Ježíšovu utrpení a vzkříšení.

B. Týdny postní a týdny o utrpení Páně

1. období: do 5. neděle postní, kdy se používají postní preface a soustředíme se na vlastní pokání.

2. období: od 5. neděle postní, kdy se používají preface o utrpení Páně, zahalují se kostelní obrazy, a naši pozornost směřujeme ke Kristovu kříži.

C. Stará a nová postní doba

1. období: do 4. neděle postní, kdy se čte ze synoptických evangelií (pozdější doba postní prodloužená na 40 dní).

2. období: od 4. neděle postní, kdy se čte z Janova evangelia (původní doba postní trvající 3 týdny).

D. Evangelia postních nedělí

1. období: 1.a 2. neděle postní tvořící úvod (Ježíšův půst a jeho proměnění na hoře).

2. období: 3., 4. a 5. neděle tvořící jádro (podle cyklu nedělních čtení: křestní / kající / kristologické katecheze).

3. období: květná neděle tvořící vrchol (pašije).

Názvy jednotlivých nedělí podle antifon Římského misálu:

Na základě prvních slov vstupních antifon ke mši svaté (které máme doloženy již v 8. století a jsou součástí misálu dodnes) se pro jednotlivé neděle vžily tyto názvy:

Invocabit (Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem. - Žl 91,15-16)
Reminiscere (Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Ať nad námi nejásají naši nepřátelé; vysvoboď nás ze všech našich tísní! - Žl 25,6.2.22)
Oculi (Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! - Žl 25,15-16)
Laetare (Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. Iz 66,10-11)
Judica (Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla. – Žl 43,1-2)

Biblická čtení v době postní

Lekcionář v době postní má několik vrstev:

Nedělní evangelia jsou rozdělena takto: Pro první a druhou neděli jsou zachována vyprávění o pokušení a proměnění Páně, která se čtou podle synoptiků. Na další tři neděle jsou stanovena v cyklu A evangelia o samařské ženě, o uzdravení slepého od narození a o vzkříšení Lazara. Vzhledem k velkému významu těchto textů mohou se číst i v cyklu B a C, zvláště tam, kde se koná příprava katechumenů. Nicméně jsou pro cyklus B a C stanoveny i jiné texty, a to: v cyklu B texty z evangelia podle Jana o budoucí Kristově oslavě skrze kříž a zmrtvýchvstání; v cyklu C texty z evangelia podle Lukáše o obrácení. Na Květnou neděli k průvodu jsou vybrány texty, které vyprávějí o slavném vjezdu Páně do Jeruzaléma podle synoptiků; ve mši se čte o umučení Páně. Čtení ze Starého zákona se vztahují k dějinám spásy, které jsou jedním z hlavních předmětů postní katecheze. Každý rok má řadu textů, které připomínají hlavní body této historie od počátku až k zaslíbení Nové úmluvy. Čtení z Apoštola jsou vybrána tak, aby odpovídala čtením evangelia a Starého zákona a pokud možno měla s nimi vhodnou souvislost.

Ve všedních dnech doby postní jsou vybrána čtení z evangelia a ze Starého zákona tak, aby měla vzájemný vztah a pojednávala o různých tématech postní katecheze, přizpůsobených duchovnímu smyslu této doby. Od pondělí 4. postního týdne je zařazena polosouvislá četba evangelia podle Jana. Čtou se ty úryvky, které nejlépe odpovídají postní době. Perikopy o samařské ženě, o slepém od narození a o Lazarovi se čtou nyní o nedělích, ale jen v cyklu A (v ostatních letech je pouze dána možnost číst tyto úryvky místo perikop cyklu B a C). Je proto pamatováno na to, aby se tyto perikopy mohly číst i o feriích. Jsou zařazeny na začátku 3., 4. a 5. postního týdne a je možné použít jich v kterýkoli den příslušného týdne, místo čtení připadajícího na ten den. V prvních dnech Svatého týdne čtení sledují tajemství umučení. Ve mši při svěcení olejů čtení vyzdvihují Kristovo mesiášské poslání a jeho pokračování v církvi ve svátostech.

(Úvod k mešnímu lekcionáři, č. 97-98)

Nedělní evangelia

Po první neděli postní, která uvádí Ježíše jako vzor postu, modlitby a boje proti pokušení, a druhé neděli postní, při níž se mluví o anticipaci velikonočních událostí při proměnění na hoře a o začátku Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, má každý rok liturgického cyklu své vlastní téma.

V roce A se čtou starokřesťanské katecheze o křtu: Pramen vody tryskající do života věčného (Samaritánka) • Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl (Slepý od narození) • Já jsem vzkříšení a život (Lazar);
V roce B se čtou katecheze zaměřené na osobu Ježíše Krista a jeho oslavení o Velikonocích: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím • Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen • Jestliže pšeničné zrno padne do země a zemře, přinese hojný užitek.
V roce C se čtou katecheze zaměřené na pokání: Když se neobrátíte, všichni zahynete • Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije • Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.

Nedělní první čtení

První čtení postních nedělí v každém cyklu naznačují jednotlivé etapy dějin spásy.

V roce A: Stvoření a hřích prvních lidí • Povolání Abraháma, praotce Božího lidu • Dej nám vodu, ať se napijeme • David je pomazán za krále nad Izraelem • Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
V roce B: Boží smlouva s Noemem zachráněným od potopy • Oběť našeho praotce Abraháma • Zákon byl dán skrze Mojžíše • Vyhnanstvím a vysvobozením lidu ukázal Hospodin svůj hněv i milosrdenství • Sjednám novou smlouvu a na hřích už nevzpomenu.
V roce C: Vyznání víry vyvoleného národa • Bůh uzavírá s věřícím Abrahámem smlouvu • Ten, který jest, posílá mě k vám • Boží lid přišel do zaslíbené země a slavil velikonoce • Hle, činím věci nové a napojím svůj lid.

Čtení ve všední den

První čtení jsou na základě starověké tradice vzata pouze ze Starého zákona (v době velikonoční se naopak ze Starého zákona vůbec nečte).
Evangelia prvních dvou týdnů jsou vzata z Matouše a Lukáše a mluví se v nich o typicky postních tématech: obrácení, půst, modlitba, almužna
Evangelia třetího týdne jsou vzata ze synoptiků a zaměřují se na osobu Ježíše.
Evangelia čtvrtého a pátého týdne jsou od starověku vybrána z Jana.
První čtení ve Svatém týdnu jsou Izaiášovou písní o trpícím služebníku - proroctvím o Ježíšových pašijích. Evangelia pojednávají o Jidášově zradě.

Úkon kajícnosti (3. způsob) pro dobu postní

Na místo "tropů" uvedených v mešním řádu je možné ve 3. způsobu úkonu kajícnosti použít také jiná zvolání. Následující varianty pro dobu postní jsou převzaty z italského Messale Romano.

Kněz: Na kříži jsi prosil za viníky, Pane: smiluj se nad námi.

Lid odpovídá: Pane, smiluj se nad námi.

Kněz: Své církvi jsi svěřil službu smíření, Kriste: smiluj se nad námi.

Lid: Kriste, smiluj se nad námi.

Kněz: Přikazuješ nám odpustit dříve, než přistoupíme k tvému oltáři, Pane: smiluj se nad námi.