Presbytář
Hlavní stránka / Liturgický prostor / Liturgická místa / Presbytář
Význam presbytáře
Presbytář je místo, kde stojí oltář, hlásá se slovo Boží a kněz, jáhen a ostatní přisluhující konají svůj úkol.
(Všeobecné pokyny k Římskému misálu)
Vlastnosti presbytáře
Presbytář má být vhodným způsobem odlišen od auly kostela buď určitým vyvýšením, nebo zvláštním stavbou a výzdobou tak, aby už svou dispozicí poukazoval na hierarchicky uspořádanou službu služebníků církve. Má být tak prostorný, aby se posvátné obřady mohly konat bez obtíží a lid je mohl sledovat.
V presbytáři se má umístit oltář; ambon; sedadlo pro celebrujícího kněze; sedadla či lavice pro koncelebranty nebo nekoncelebrující kněze, jáhny a přisluhující; abak; může v něm být umístěn svatostánek ovšem, ne na oltáři, na němž se slaví eucharistie.
Důležitou součástí posvátného umění je určitě architektura kostelů, z které má vynikat jednota mezi prvky tvořícími součást presbytáře: oltář, kříž, svatostánek, ambon, sedes.
Duchovní a laici vstupující do presbytáře
Kněz [při pozdravení pokoje; analogicky též při některých jiných liturgických úkonech] vždycky zůstává v presbytáři, aby nenarušoval slavení mše.
Žádný přisluhující, který není oděn posvátný rouchem, talárem a superpelicí nebo jiným právoplatně schváleným rouchem, ať při posvátných obřadech do presbytáře nevstupuje. Přičmž ale ti, kdo nejsou ustanovenými lektory, mohou přistoupit k ambonu v šatech, v nichž chodí; laici podávající přijímání při bohoslužbě (kteří nejsou ustanovenými akolyty nebo ministranty), konají svou službu v důstojném civilním oděvu. Laik, který za nepřítomnosti kněze vede denní modlitbu církve, je jen jako jeden mezi rovnými, nevstupuje do presbytáře,
Při koncertu v kostele se hudebníci a zpěváci mají vyhnout tomu, aby stáli v presbytáři. Vůči oltáři, ambonu a sedadlu kněze je třeba projevovat velkou úctu.
