Svatostánek
Hlavní stránka / Liturgický prostor / Liturgická místa / Svatostánek
Význam svatostánku
Svatostánek, určený k uchovávání Nejsvětější svátosti, obrací naši pozornost k přítomnosti Pána, k jeho příchodu mezi nás při slavení eucharistické oběti a bratry, které máme objímat Kristovou láskou. Církev totiž při udělování svátostí, které jí svěřil Kristus, uchovává eucharistii především pro nemocné a umírající. Tomuto nebeskému pokrmu, uchovávanému v kostelích, přísluší úcta prokazovaná klaněním.
(Obřady žehnání)
Umístění svatostánku
Správné umístění svatostánku napomáhá k poznání Kristovy reálné přítomnosti v Nejsvětější svátosti.
Doporučuje se, aby byl podle starobylé tradice zachované v katedrálních kostelích svatostánek umístěný v kapli oddělené od hlavní lodi. Pokud je však ve zvláštních případech svatostánek na oltáři, na němž bude celebrovat biskup, ať se Nejsvětější svátost přenese na jiné důstojné místo.
Místo, kde se uchovává Nejsvětější svátost, má být místo opravdu význačné. Velmi se doporučuje, aby bylo vhodné i pro soukromou adoraci a modlitbu, aby věřící mohli snadno a s užitkem i soukromě stále prokazovat úctu Pánu, přítomnému ve svátosti. Toho se může snadno dosáhnout tím, že se upraví kaple, oddělená od hlavního prostoru, zvláště v těch kostelích, kde se častěji konají svatby nebo pohřby, a v těch, které jsou četně navštěvovány jako poutní místa nebo kvůli uměleckým a historickým památkám.
V kostelích, kde není kaple Nejsvětější svátosti a svatostánek je umístěn na hlavním oltáři, je vhodné ho i nadále používat pro uchovávání a adorování eucharistie. Je však třeba vyvarovat se toho, aby byl před něj umístěn sedes pro celebranta. V nových kostelech je dobré předem naplánovat kapli Nejsvětější svátosti v blízkosti presbytáře. Tam, kde to není možné, je vhodnější umístit svatostánek v presbytáři na dostatečně vyvýšeném místě v centrálním prostoru apsidy nebo na jiném místě, kde by byl stejně dobře viditelný.
Vlastnosti svatostánku
Má vynikat jednota mezi prvky tvořícími součást presbytáře: oltář, kříž, svatostánek, ambon, sedes.
Svatostánek má být obvykle jediný, neodstranitelný, zhotovený z pevného a nerozbitného materiálu, který není průhledný, a má být uzavřen tak, aby se co nejvíce bránilo nebezpečí zneuctění. Navíc je vhodné, aby byl svatostánek, dříve než začne sloužit k liturgickému účelu, požehnán podle obřadu uvedeného v Římském rituálu.
Ten, kdo odpovídá za kostel nebo kapli, má učinit opatření, aby klíč od svatostánku, v němž je uchovávána Nejsvětější svátost, byl velmi pečlivě uschován.
Přítomnost Nejsvětější svátosti má být naznačena závěsem nebo jiným vhodným způsobem, který určí příslušná autorita. Před svatostánkem, v němž je uchovávána Nejsvětější svátost, má trvale svítit lampa, která naznačuje a uctívá Kristovu přítomnost. Podle tradičního zvyku pokud je to možné má být světlo této lampy udržováno olejem nebo voskem
