Střípky z historie

Synagogy

Jedna z možností uspořádání židovské synagogy v Ježíšově době představuje bému uprostřed shormáždění: vyvýšené místo pro čtení z Tóry, kde se také mohla nacházet sedadla pro starší a "katedra Mojžíšova";  dalším pólem synagogy byla archa se svitky Tóry umístěná v závěru synagogy směřujícím k Jeruzalému. Muži stáli okolo bémy, pro ženy byla vyhrazena zvláštní část nebo balkón. Dveře se původně nacházely směrem k Jeruzalému, od 2. či 3. století na opačné straně. Sedadla pro starší a béma mohly být v této době přesunuty k arše. Skutky apoštolů svědčí o tom, že křesťané původně navštěvovali synagogy; během prvního století však došlo k oddělení křesťanů a židů. 

Domus ecclesaie

Ve Skutcích apoštolů nalezneme, že křesťané se scházeli ke svým bohoslužbám "po domech" (Sk 2,46). Soukromé antické domy (obrázek vlevo), uspořádané kolem centrálního atria, byly v případě některých bohatých křesťanů dány k dispozici křesťanským komunitám a pro potřeby bohoslužby adaptovány - místnosti byly spojeny, některé byly vyhrazeny eucharistii, jiné křtu. Na obrázku vpravo se nachází domus ecclesiae v Dura Europos; v tomto městě nalezneme též původně soukromý dům přestavěný do podoby židovské synagogy.

Bazilika

Antické baziliky byly podlouhlé městské haly určené pro vyřizování soudních či správních záležitostí. Na jednom či na obou kratších stranách zakončené apsidou s vyvýšenou podlahou, kde zaujímal místo císař či magistrát obklopen svými úředníky. Pro svou schopnost pojmout množství lidí převzali tento model křesťané pro své kostely i židé pro synagogy. Různé podoby ranně křesťanských bazilik vykreslují půdorysné plánky. Na levém horním obrázku se nachází Maxentiova (světská) bazilika z Římského fóra s jednou apsidou, na fotografiích vpravo nahoře křesťanské baziliky s jednou apsidou, vyvýšeným pódiem v apsidě oltářem a katedrou biskupa a třemi loděmi. Půdorysné náčtrtky ukazují variabilitu podoby křesťanských bazilik. 

Starověké baziliky - přehled

Ve starověku měly kostely různou orientaci a různé uspořádání. Přehledně jsou zde uvedeny tři typy: africký, syrský a římský, které jsou podrobněji okomentovány níže. Autorem schémat je Jan Soukal. 

Uspořádání severoafrických kostelů

Podobu antické profánní baziliky převzaly kostely v Severní Africe a to v některých případech včetně dvou apsid. Pouze zřídka měl tento typ baziliky atrium a vcházelo se přímo z vestibulu (narthex je typický pro křesťanský Východ). Nejčastější podobou bylo rozdělení auly do tří lodí, přičemž věřící asi zaujímali místo v bočních lodích. Na vyvýšené místo v apsidě (tribunal) byl umístěno sedadlo pro biskupa obklopeného kněžstvem a též pulty k předčítání z Písma. Oltář se nacházel uprostřed kostelní lodi, značně vzdálen od apsidy, téměř vždy byl umístěn nad relikviemi a chráněn mřížkou. V druhé apsidě se podobně mohl nacházet oltář s ostatky mučedníka.

"Testimonio et miraculo eius [Celerini] ipsius qui se persecutus fuert inlustrem, quid aliud quam super pulpitum id est super tribunal ecclesiae oportebat inponi, ut loci altioris celsitate subnixus et plebi uniuersae pro honoris sui claritatem conspicius legat praecepta euangelium Domini que fortitur ac fideliter sequitur?" (Cyprián, Ep. 39,4)

"Hoc solum ergo erat ut illi pauci, qui cancellis incumbebant, dignarentur accedere ad spatia proxima ei loco ubi loquebamur." (Augustin, Sermo Dolbeau 2,3)

Uspořádání syrských kostelů

Baziliky v Sýrii mají obrácené uspořádání, než v Severní Africe: uprostřed kostelní auly se nacházelo vyvýšené pódium, béma, se sedadly pro biskupa a duchovní a s pulty pro hlásání Božího slova. V apsidě na východní straně se naopak nacházel oltář, ostatky svatých zde nehrály žádnou roli. Místo mužů bylo na jižní straně kostela, místo žen na straně severní, na každé z těchto stran byly dveře.   

"Dům ať je podlouhlý, s pastoforii na každé straně, směrem k Východu, bude se podobat námořní lodi. Uprostřed bude umístěn trůn biskupa, z jedné a druhé strany usednou kněží, jim budou přisluhovat jáhni, bdělí a v širokém oděvu. Budou bdít nad tím, aby se laici usadili na druhé straně. Lektor uprostřed na vyvýšeném místě bude předčítat ze spisů (...). U dveří mužů budou dveřníci aby nad nimi bděli, u dveří žen jáhenky (...). Mladí lidé si sednou stranou, pokud bude místo, jinak zůstanou stát, staří lidé si sednou na své místo. O děti, které zůstanou stát, se budou starat jejich matky." (Apoštolské konstituce 2,57 - 4.- stol.)

"Ať má kostel tři vchody jakožto typus Trojice. Ať je na pravé straně od pravých dveří diaconium, kam patří dary k oběti. Ať je zde dvůr s portikem jdoucím okolo do diaconia. Ve dvoře ať je místo sloužící pro křest (...). Dům katechumenů, který má být rovněž domem exorcistů, ať není oddělen od kostela, aby ti, kdo vejdou a jsou vevnitř mohli slyšet čtení, duchovní hymny chvály a žalmy. U oltáře ať je trůn, nalevo a napravo ať jsou místa pro kněze, napravo ať jsou ti, kdo jsou více ctěni a kdo více pracují ve světě; ti, kdo jsou středního věku, ať jsou nalevo. Ať je místo s trůnem vyvýšeno tři stopy, protože tak má být oltář. Ať má dům dvoje dveře nalevo a napravo, pro muže a ženy. Oltář ať je opatřen oponou z čistého lnu bez poskrvny. Podobně křtitelnice ať je pod oponou. Ať je zbudováno místo pro činění památky, aby arcijáhen a kněz, kteří sedí s lektory, mohli zapisovat jména těch, kdo přinášejí dary a jména těch, pro něž jsou přinášeny. (...) Místo kněží ať je za oponou vedle místa pro činění památky. Dům pro dary a pokladnice ať jsou vedle diaconia. Místo lekcí ať je poněkud mimo oltář. (Testamentum Domini, 1,19)

Uspořádání římských kostelů

Římské křesťanské baziliky, troj- či více- lodní umísťují sedadlo biskupa obklopeného kněžími na vyvýšené místo do apsidy. Oltář měl své místo v transeptu, kde se stýkal presbytář s místy pro věřící. Místo mužů bylo v jižní části kostela, místo žen v severní, váženější z nich stáli blíže oltáři (senatorium a matroneum). Hrob mučedníka pod oltářem v kryptě byl v některých případech přístupný schodištěm umístěným před oltářem (konfese). Hlavní loď byla rozdělena podélnou uličkou (solea), v lodi stál také jeden či více ambonů. Před oltářem se mohl nacházet druhý chór pro nižší klérus a scholu cantorum. Do kostela se vcházelo z atria.

Uspořádání ranně středověkých kostelů

Středověké zaalpské kostely navazují na římský styl, jsou na nich patrné též vlivy vizigótské i byzantské. Kostel má často dvě apsidy se zvýšeným pódiem (zřejmě dědictví antických bazilik?, viz severoafrické a španělské kostely). V západní apsidě se často nachází ostatkový oltář; toto zvýšené místo se později promění v hudební kůr. Ve východní apsidě se nachází hlavní oltář s presbytářem, pod ním je krypta. Na presbytář, který může být uzavřen pergolou, navazuje chór uzavřený v transeptu místem pro čtení z Písma, později chórovou přepážkou. V kostelních lodích či v bočních apsidách se setkáváme s dalšími oltáři, které slouží potřebám vzrůstajícímu počtu kněží, úctě k ostatkům a navazují na římskou tradici stacionárních bohoslužeb, později se vyvinou v boční kaple. Hlavní oltář není dosud těsně u východní zdi, ale prostor za ním se změní se v ambulatorium s pozdějším věncem kaplí. Křestní pramen, původně umístěný v samostatném baptisteriu se stává součástí chrámu.