Teologie liturgického prostoru
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním se Kristus stal skutečným a dokonalým chrámem Nové smlouvy a shromáždil vykoupený lid. A tento lid ve společenství Otce, Syna a Ducha Svatého tvoří církev (ekklésia), z živých kamenů vybudovaný Boží chrám, v kterém se Otci vzdává úcta v Duchu a v pravdě. Právem se tedy od nejstarších dob slovem „ekklésia“ označuje také budova, ve které se křesťanské společenství schází k naslouchání Božímu slovu, ke společné modlitbě a ke slavení svátostí, zvláště eucharistie.
Protože kostel je viditelnou stavbou, je výmluvným znamením církve putující na zemi i obrazem církve přebývající v nebi. Kostel je trvale určen ke shromažďování Božího lidu a k slavení posvátných tajemství, a proto je podle starobylého zvyku církve vhodné jej zasvětit Bohu slavnostním obřadem.
Povaha kostela vyžaduje, aby byl vhodně uspořádán pro bohoslužebná slavení, přiměřeně a povznášejícím způsobem vyzdoben, bez zbytečné nádhery a okázalosti, aby tak byl kostel znamením vyšších skutečností. Prostor posvátné budovy má být uspořádán tak, aby byl obrazem hierarchicky uspořádaného společenství Božího lidu; má umožnit celému shromáždění, aby se navenek projevilo jeho vnitřní uspořádání a aby každý jeho člen mohl dobře konat svou službu.
(Římský pontifikál)
Co je kostel?
Tajemství liturgického prostoru je možné nejlépe porozumět
při pohledu na slova modlitby, jíž církev Bohu kostel zasvěcuje:
Tento dům je znamením tajemství církve,
kterou Kristus posvětil svou krví:
tím si připravil nevěstu vznešenou,
panensky zářící neposkvrněnou vírou
i mateřsky plodnou
působením Ducha Svatého.
Svatá církev,
je vyvolená Pánova vinice;
její ratolesti naplňují celý svět
a jsou pozvedány do nebeského království
silou pramenící ze dřeva kříže.
Šťastná církev,
Boží příbytek mezi lidmi;
svatý chrám z živých kamenů
zbudovaný na základech apoštolů,
sám Ježíš Kristus je jeho kamenem úhelným.
Vznešená církev,
město postavené na hoře,
všichni lidé ji mohou jasně vidět.
Beránek v ní září jako nehasnoucí světlo,
v ní se ozývá vděčný zpěv svatých.
Proto tě, Bože, pokorně prosíme,
naplň nebeským požehnáním toto místo:
ať je ti tento chrám trvale zasvěcen
a oltář ať slouží ke slavení Kristovy oběti.
Ať zde pramen milosti smývá viny,
ať v tomto prameni, Otče, tvé děti umírají hříchu
a v Duchu Svatém se znovu rodí pro věčný život.
Ať se zde shromažďují věřící
ke slavení svatých tajemství,
sytí se ze stolu tvého slova
a přijímají Kristovo tělo a krev ze stolu oltáře.
Ať zde zaznívá radostná píseň chvály,
náš hlas ať se připojí ke sborům andělů
a k tobě ať vystupuje stálá prosba za spásu světa.
Ubožáci ať zde nalézají milosrdenství,
a utlačovaní pravou svobodu,
všichni lidé ať prožívají důstojnost Božích dětí,
a uchovají si ji neporušenou po celý život,
aby jednou s radostí vešli do nebeského Jeruzaléma.
