Modlitba před spaním (kompletář)
Hlavní stránka / Liturgie hodin / Kompletář
Církevní otcové o modlitbě před spaním
Je třeba „prosit, abychom měli spánek klidný a beze snů a proto i v tuto dobu čteme žalm 91.“
(Sv. Basil Veliký, Regulae fusius tractatae)
"Modli se také, než půjde tělo odpočívat do ložnice."
(Apoštolská tradice)
Struktura večerních chval
Úvodní verš
V. Bože, pospěš mi na pomoc.
O. Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Jako byla na počátku i nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.
Aleluja (v době postní se vynechává).
Toto úvodní zvolání, které do modlitby hodin zavedl svatý Benedikt, je citací 2. verše ze žalmu 70. Mnich Kasián ze 4. století říká, že "Jestliže chcete žít v neustálém pamatování na Boha, musíte mít před sebou tuto formuli modlitby", a podle církvních otců je třeba jej používat při útoku démonů, v protivenstvích, v pokušení, při smutku a omrzelosti, při nesoustředěnosti, nespavosti, na cestě, v povinnostech, při práci. Začínání každé hodinky breviáře tímto veršem tedy ukazuje, že denní modlitba církve je ustavičnou modlitbou, která má rozhořet modlitbu srdce podobným způsobem, jako na Východě například modlitba Ježíšova jména.
Úvodní zvolání je doprovázeno znamením kříže, neboť již podle kněze Tertuliána ze 2. století je zvykem křesťanů doprovázet každou svou činnost znamením, v němž jsme byli vykoupeni. Doxologie neboli provolání slávy Trojjedinému Bohu předznamenává, k čemu nšpory slouží: Abychom se my sami stali chválou Boží slávy (srov. Ef 1, 12).
Zpytování svědomí
Je starým křesťanským zvykem se večer ohlížet za uplynulým dnem, děkovat za to, co se s Boží pomocí podařilo a prosit za odpuštění za pochybení a hříchy. Původně měly tento charakter nešpory, později je od nich převzal kompletář, před nějž se zařadilo také zpytování svědomí. Byly to pravděpodobně mnišské řády ve středověku, v nichž se rozvinul zvyk, že se bratři po dvojicích vyznávali ze svých poklesků během dne, později za pomoci formule, kterou známe ze mše ("Vyznávám se, všemohoucímu Bohu...") a udíleli si rozhřešení modlitbou, kterou máme taktéž ve mši ("Smiluj se nad námi...."). Dnes je zpytování svědomí vsunuto dovnitř kompletáře po úvodu a při společné modlitbě je možné je vykonat v souladu s touto středověkou mnišskou tradicí právě pomocí úkonu kajícnosti, jaký máme ve slavení eucharistie, ale který se do eucharistie dostal právě z liturgie hodin.
Hymnus
Hymnus je jedna z mála nebiblických součástí denní modlitby církve. Proto také dlouho trvalo, než se stal součástí římské liturgie (asi ve 12. století), součástí jiných liturgií byl přitom již od 4. století, nejprve v Sýrii proti heretikům a jejich písním, brzy pak také v Galii, Miláně či u Benediktových mnichů. V dnešním breviáři jsou zařazeny zejména hymny dávné církevní tradice (Te lucis ante termium - Na sklonku dne tě prosíme je z 5. či 6. století, Christe qui splendor et dies - Kriste, světlo, jasný dni je od Cesara z Arles ze 6. stol). V českém breviáři se používá mnoha starých českých duchovních písní, některé z nich mají původ již ve středověku. Hymnus je zařazen tak, aby dával každé části dne, svátku či liturgické době vlastní zabarvení, hymnus modlitby před spaním se proto velmi často týkají Krista, světla svítícího ve tmách, důvěry v Boha, prosby o ochranu a odpočinek. Protože je hymnus básnickým textem, je vhodné - pokud je to jen trochu možné - jej zpívat.
Psalmodie
Modlitba žalmů
Žalmy jsou básně, které složili svatí spisovatelé ve Starém zákoně s přispěním Ducha Božího. Církev je používá, neboť ony už od svého vzniku pozdvihují srdce lidí k Bohu, vzbuzují v nich svaté nadšení a povzbuzují věřící, aby ve štěstí vzdávali díky, a v neštěstí jim dodávají útěchu a duševní pevnost. Protože žalmy patří do Starého zákona, uvádějí jen stín ono naplnění časů, které se ukázalo v Ježíši Kristu Pánu. Proto je před každým žalmem v breviáři uveden jeho nadpis, shrnující hlavní smysl žalmu pro život člověka, a také kurzívou myšlenka z Nového Zákona či z církevních Otců, která pomáhá žalmu rozumět křesťansky. Toto vše, včetně antifon, nám má při modlitbě žalmu pomoci, neboť se může stát, že jsou nám žalmy - pro svou kulturní a historickou vzdálenost - málo srozumitelné. S touto potíží se ale potýkali křesťané již ve starověku. A opat Poemen jim k tomu říkal, že tak jako "zaklínač hadů nerozumí vždy slovům, která říká, ale had jim rozumí a poslouchá; podobně i my nechápeme dokonale smysl žalmu, zato však démoni je chápou a zhrozeni prchají" (Špidlík, Spiritualita křesťanského východu).
U žalmů v liturgii také platí, že se je nemodlíme pouze za svou osobu, ale i jménem celého Kristova Těla, ba dokonce jménem samého Krista. Kdo má toto na zřeteli, tomu nevzniknou nesnáze, zpozoruje-li snad, že se city jeho srdce rozcházejí s těmi pocity, které vystihuje žalm. Kdo zpívá žalmy jménem církve, vždy nalézá důvod k radosti či zármutku, protože také zde platí Apoštolova slova: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" (Řím 12,15), a tak je pro nás modlitba žalmů pozváním k vyjítí ze sebe, k otevření srdce pro bratry a sestry v církvi.
Při modlitbě žalmů také pomáhá jejich opakování. Skutečnost, že se ve čtyřtýdením cyklu znova vracejí tytéž texty nemusí působit omrzelost. Naopak, důvěrná znalost textu umožňuje se jej skutečně modlit, a dosáhnout toho, jak říká svatý Benedikt, že naše srdce bude souznít s tím, co pronášejí ústa.
Způsob modlitby žalmů
Žalmy jsou poetické texty, proto modlitbě velmi prospívá, mohou-li se zpívat, je ale samozřejmě možné je také recitovat. Pravděpodobně nejběžnějším způsobem je střídavé recitování žalmů po verších dvěma skupinami (chóry), je ale také možné jej zpívat či recitovat celý všemi bez střídání, nebo responsoriálně, tj. se zopakováním antifony po každé sloce. Po jednotlivých žalmech je možné zachovat chvíli ticha, v nichž modlitba nesená zpívaným či recitovaným textem může doznít. Nejběžnějším postojem těla je u žalmů sezení, neboť se jedná o meditaci. Podle různých tradic je ale také možné kombinovat sezení a státní.
Uspořádání psalmodie, antifony
Při kompletáři se modlí žalmy, charakteristické pro pozbuzení k důvěře v Boha, zejména žalm 91, 4, a 134, které jsou určeny na večer před nedělí a večer po neděli, a je možné je použít i ve všední den při modlitbě zpaměti. Pro všení dny jsou vybrány další žalmy podobného typu (jeden či dva). Antifony již ve starověku pomáhali křesťanům modlit se žalmy v jejich křesťanském smyslu a pro tuto svou starobylost nemohou být vynechány. Antifona se modlí před žalmem, může se také zopakovat na konci po Sláva Otci nebo po jednotlivých strofách.
Krátké čtení a odpověď po krátkém čtení
Po žalmech následuje krátké čtení z Písma (ne ovšem z evangelia), které přináší většinou jednu stručnou myšlenku. Toto čtení je skutečným hlásáním Božího slova; má týdenní cyklus.
Na slyšené Boží slovo se odpovídá nejprve krátkým posvátným mlčením, po té zpěvem po krátkém čtení, který je opět vyjádřením důvěry v Boha. Jeho základem je verš 2 ze žalmu 30, který byl Ježíšovými posledními slovy před smrtí na kříži (Lk 23, 46):
Bože, v tebe důvěřuji, do tvých rukou svěřuji svůj život. - Ty mne vedeš a chráníš věrný Bože...
Simeono kanitikum
Vrcholem modlitby před spaním je modlitba, kterou pronesl stařičký Simeon když se nachýlil večer jeho života a jemu bylo dáno spatřit Mesiáše. Křesťan, který ji používá před spaním opět vyjadřuje důvěru v Boha, který mu dal uplynulého dne spatřit své světlo v Kristu, a odevzdává Pánu uplynulý den a svůj život. Antifona je každý den stejná a kantikum doplňuje o prosbu ochranu:
Ant. Opatruj nás, Bože, když bdíme, abychom bděli s Kristem, a ochraňuj nás, když spíme, abychom odpočívali v pokoji.
Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka * podle svého slova v pokoji,
neboť moje oči uviděly tvou spásu, * kterou jsi připravil pro všechny národy:
světlo k osvícení pohanům, * a k slávě tvého izraelského lidu.
Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen.
Závěrečná modlitba, požehnání a mariánská antifona
Následuje závěrečná modlitba (uvádí se výzvou modleme se). Pokud je přítomen kněz či jáhen, přednáší tuto modlitbu vždy on a všichni se k jeho slovům přidávají nasloucháním a zvoláním závěrečného amen.
Pak je modlitba žehnání, která však není doprovázena znamením kříže ani ze strany toho, kdo žehná, ani těch, kdo jsou žehnáni: Dej nám, Bože, pokojnou noc a posiluj nás, ať vytrváme v dobrém až do konce. Amen.
Z mnišského středověkého prostředí pochází zvyk věnovat poslední myšlenku dne Panně Marii a proto dodnes končí modlitba před spaním mariánským zpěvem. Pro dobu velikoní je vyhrazena Regina coeli (Vesel se, nebes královno), v ostatní doby je možný výběr, ovšem tradičně se používalo pro dobu adventní a vánoční Alma redemptoris mater, pro dobu postní Ave regina caelorum a v mezidobí Salve Regina (Zdrávas, Královno).
