Modlitba nad dary
Hlavní stránka / Mše svatá / Příprava darů / Modlitba nad dary
Slova, která v tuto chvíli říkáme, "ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa", nejsou jen formalitou, ale vyjadřují to, co slavení mše svaté znamená - oslavu dobrého Boha a záchranu pro svět. A protože při liturgii nejde jen o to vyjádřit nahlas to, co máme ve svém srdci, ale spíše nechat do srdce proniknout to, co říkáme ústy, jsou pro nás tato slova také povzbuzením, abychom probíhající mši svatou skutečně vnímali a prožili jako oslavu Boží a jako událost, v níž se uskutečňuje naše spása.
Kněz se dále modlí modlitbu nad dary, která uzavírá přípravu chleba a vína a otevírá a připravuje nadcházející eucharistickou modlitbu. Modlitba nad dary nechce být zdvojením eucharistické modlitby, ale předznamenává, co se v ní děje: děkujeme za dary a prosíme za jejich přijetí, a prosíme také za nás, kteří dary přinášíme. Přinášení a příprava darů na oltáři tak není nic jiného, než rozvíjení našeho společenství s Pánem, které začalo z popudu Ducha svatého začalo shromážděním lidu k bohoslužbě, bylo prohloubeno nasloucháním Božímu slovu a vrcholí v eucharistické modlitbě.
Co říká církev ve svých dokumentech |
|
|
Po položení darů na oltář a po skončení průvodních obřadů následuje výzva, aby se všichni spojili s modlitbou kněze; a modlitba nad dary je ukončením přípravy darů a přípravou na eucharistickou modlitbu. |
Depositione oblatorum facta et ritibus qui eam comitantur perfectis, per invitationem ad orandum una cum sacerdote et per orationem super oblata præparatio donorum concluditur et Prex eucharistica præparatur. |
|
[Kněz] obrácen k lidu rozepne a sepne ruce a vybídne lid k modlitbě. Lid vstane a odpoví: Ať ji přijme [ke své slávě a k spáse světa]. Potom kněz s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu nad dary. Na jejím konci lid zvolá: Amen. |
Sacerdos, stans versus populum, extendens et iungens manus, populum ad orandum invitat, dicens: Oráte, fratres. Populus surgit et responsionem dat: Suscípiat Dóminus. Deinde sacerdos, manibus extensis, dicit orationem super oblata. In fine populus acclamat: Amen. |
|
(IGMR 77, 146) |
|
