Svaté přijímání
Hlavní stránka / Mše svatá / Svaté příjímání / Svaté přijímání
Pán Ježíš učedníkům chléb podal se slovy: Vezměte a jezte. Podobně jim podal kalich a řekl: Vezměte a pijte. A dodal: To čiňte na mou památku. Eucharistie byla ustanovena kvůli přijímání. A svatý Pavel říká, že když „je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10, 17) Přijímání Kristova Těla eucharistického vytváří z věřících jedno Kristovo Tělo – církev.
Kněz (hlavní celebrant i koncelebranti) musí vždy přijímat chléb a víno proměněné při dané mši svaté. Pokud není nějaký výjimečný důvod, je třeba, aby chléb (příp. a víno) proměněný při dané mši přijímali také věřící, neboť tak vynikne jednota celé mše svaté – eucharistické modlitby i svatého přijímání.
Věřící přistupují k přijímání v průvodu - tak se naznačuje, že eucharistie je pokrmem na cestu, i že kráčíme za svým Pánem, který nám naopak vychází vstříc. Úctu a víru v Kristovu skutečnou přítomnost v eucharistii je třeba projevit před těsně přijímáním krátkým pokleknutím - pokud se ovšem klečelo při Beránku Boží nebo při "Pane, nezasloužím si...", pokleknutí na tom místě odpadá, neboť není důvod ho zdvojovat.
Církev říká, že při přijímání pod obojí způsobou, tedy při přijímání Těla Páně i jeho Krve, je (1) plněji vyjádřeno svátostné znamení, (2) lépe vyniká znamení eucharistické hostiny, (3) jasněji je vyjádřena vůle Krista, který novou smlouvu stvrdil svou Krví, (4) je lépe vidět vztah mezi eucharistií a eschatologickou hostinou. Přijímání pod obojí způsobou je možné v případě, že je všeobecně dovoleno biskupem, kněz uzná, že je to vhodné a věřící jsou připraveni (podrobněji viz Všeobecné pokyny k římskému misálu). Přijímat pod obojí způsobou je možné dvojím způsobem: napitím z kalicha nebo namočením hostie do kalicha s Krví Páně.
V případě, že se podává pouze Tělo Páně (nebo že se Krev Páně podává napitím), mohou si věřící vybrat, zda chtějí Tělo Páně přijímat do úst v kleče, do úst ve stoje nebo na ruku ve stoje. Žádný kněz nemá právo způsob svatého přijímání věřícím určovat či nařizovat. Pokud se podává Tělo Páně a Krev namáčením, je možné přijímat pouze do úst. Podávání na ruku i podávání do úst jsou způsoby, které církev zná ze své tradice, oba dva vyjadřují úctu k eucharistii a oba dva vyjadřují prázdnotu (otevřené dlaně, otevřená ústa), s níž člověk očekává, že bude obdarován samotným Kristem.
Když kněz podává Tělo Páně věřícímu, ukáže mu hostii a říká při tom „Tělo Kristovo“. Odkazuje tak na slova Ježíše při poslední večeři, který učedníkům dával chléb se slovy „Toto je moje tělo“; formule Tělo Kristovo byla používána již ve 4. století. Věřící odpovídá „Amen“ a tímto vyjádřením potvrzuje svou víru, že to, co vypadá jako chléb, je ve skutečnosti Tělem našeho Pána.
Co říká církev ve svých dokumentech |
||
|
Je velice vhodné, aby věřící přijímali Tělo Páně z hostií proměněných v téže mši, jak je povinen i sám celebrant, a v určitých případech aby přijímali též z kalicha, čímž i skrze znamení lépe vynikne přijímání jako účastenství na právě konané oběti. |
Valde optandum est, ut fideles, sicut et ipse sacerdos facere tenetur, ex hostiis, in eadem Missa consecratis, Corpus dominicum accipiant et in casibus prævisis calicem participent, quo etiam per signa Communio melius appareat participatio sacrificii, quod actu celebratur. |
|
| Potom kněz vezme patenu nebo ciborium a přistoupí k přijímajícím, kteří přicházejí zpravidla průvodem. Není dovoleno, aby si věřící sami brali Tělo Páně a posvátný kalich, tím méně aby si je podávali mezi sebou z ruky do ruky. Věřící přijímají vkleče nebo vstoje, podle pokynů biskupské konference; přijímají-li vstoje, doporučuje se před přijetím svátosti nějaký, těmito pokyny stanovený projev úcty. |
Sacerdos deinde accipit patenam vel pyxidem, et accedit ad communicandos, qui de more processionaliter appropinquant. Non licet ipsis fidelibus panem consecratum neque calicem sacrum per semetipsos accipere eo minus de manu in manum inter se transmittere. Fideles communicant genuflexi vel stantes, prout Conferentia Episcoporum statuerit. Cum autem stantes communicant, commendatur ut debitam reverentiam, ab iisdem normis statuendam, ante susceptionem Sacramenti faciant. |
|
| Při rozdávání svatého přijímání mohou knězi pomáhat jiní přítomní kněží. Nejsou-li přítomni a počet přijímajících je příliš velký, může si kněz přizvat na pomoc mimořádné přisluhovatele, tj. řádně ustanoveného akolytu nebo též jiné věřící, pověřené pro tento případ. V případě nutnosti může kněz vhodné věřící pro tento případ pověřit. | In distribuenda Communione sacerdotem adiuvare possunt alii presbyteri forte præsentes. Si isti præsto non sunt et communicantium numerus valde magnus, sacerdos in adiutorium sibi vocare potest ministros extraordinarios, idest acolythum rite institutum aut etiam alios fideles, qui ad hoc rite deputati sint. In casu necessitatis, sacerdos potest fideles idoneos, ad actum deputare. | |
| Plněji je vyjádřeno svátostné znamení při svatém přijímání, když se podává pod obojí způsobou. V této formě totiž dokonaleji vyniká znamení eucharistické hostiny a jasněji je vyjádřena vůle, jíž nová a věčná smlouva je stvrzena Kristovou krví, i vztah mezi hostinou eucharistickou a hostinou eschatologickou v království Otcově. | Formam ratione signi pleniorem habet sacra Communio cum fit sub utraque specie. In ea enim forma signum eucharistici convivii perfectius elucet, et clarius exprimitur voluntas divina qua novum et æternum Testamentum in Sanguine Domini ratum habetur, necnon ratio inter convivium eucharisticum et convivium eschatologicum in regno Patris. | |
|
(IGMR 85, 160, 162, 281) |
|
|
| Rozdávat svaté přijímání je úkolem celebrujícího kněze, případně ve spolupráci s ostatními kněžími nebo jáhny, a mše svatá nesmí pokračovat dříve než po skončení přijímání věřících. Pouze tam, kde to nutnost vyžaduje, mohou celebrujícímu knězi ve shodě s předpisy práva pomoci mimořádní služebníci. | Est Sacerdotis celebrantis, forte ab aliis Sacerdotibus vel Diaconis coadiuvati, communionem ministrare; neque ipse debet Missam prosequi, nisi fidelium Communione expleta. Tantum ubi urgeat necessitas, ministri extraordinarii Sacerdotem celebrantem ad normam iuris adiuvare possunt. | |
| Není schválen zvyk, který je rovněž v rozporu s předpisy liturgických knih, rozdávat při slavení mše svaté nebo před ní, podobně jako svaté přijímání, neposvěcené hostie nebo cokoliv jiného, ať už k jídlu či nikoli. Tento zvyk se totiž neslučuje s tradicí římského obřadu a nese v sobě nebezpečí vnesení zmatku mezi věřící ve věci eucharistického učení církve. Jestliže je v některých oblastech díky povolení v platnosti zvláštní zvyk žehnat chléb a rozdávat jej po mši svaté, ať se velmi pečlivě poskytne správná katecheze tohoto gesta. Ať se nezavádějí další podobné zvyklosti a ať se nikdy k tomuto účelu nepoužívají neproměněné hostie. | Reprobandus est usus, quo contra librorum liturgicorum praescripta, sanctae Missae celebratione durante vel ante eam, ad instar Communionis sive hostiae non consecratae sive alia edibilia vel inedibilia distribuantur. Qui usus enim cum traditione Ritus romani minime concordat et periculum secum fert confusionem inducendi in christifideles quoad doctrinam eucharisticam Ecclesiae. Ubi aliquibus in locis exstet, ex concessione, particularis consuetudo panis benedicendi ac distribuendi post Missam, magna cum cura de hoc actu recta catechesis detur. Ne vero alia similia introducantur nec ad hunc usum hostiae non consecratae umquam adhibeantur. | |
| Ať není přijímajícímu dovoleno, aby si sám namáčel hostii do kalichu, ani aby přijal namočenou hostii na ruku. | Ne permittatur communicando per seipsum hostiam in calicem intingere nec hostiam intinctam manu accipere. | |
|
(Redemptionis sacramentum 88, 96, 104) |
|
|
|
Uspořádání podle Římského misálu |
|
|
|
Kněz obrácen k oltáři potichu řekne: Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému. A s úctou přijme Kristovo tělo. Potom vezme kalich a potichu řekne: Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému. A s úctou přijme Kristovu krev. |
Et sacerdos, versus ad altare, secreto dicit: Corpus Christi custódiat me in vitam ætérnam. Et reverenter sumit Corpus Christi. Deinde accipit calicem et secreto dicit: Sanguis Christi custódiat me in vitam ætérnam. Et reverenter sumit Sanguinem Christi. |
|
|
Potom jde podávat svaté přijímání věřícím. Každému z nich ukáže trochu pozdvihnutou hostii a řekne: Tělo Kristovo. Přijímající odpoví: Amen. A přijme tělo Páně. Stejným způsobem podává svaté přijímání i jáhen, akolyta nebo laik, jemuž byla svěřena tato služba. |
Postea accipit patenam vel pyxidem, accedit ad communicandos, et hostiam parum elevatam unicuique eorum ostendit, dicens: Corpus Christi. Communicandus respondet: Amen. Et communicatur. Eo modo agit et diaconus, si sacram Communionem distribuit. |
|
|
Podává-li se svaté přijímání pod obojí způsobou, při podávání kalicha podávající řekne: Krev Kristova. Přijímající odpoví: Amen. Podává-li se namáčením, říká se zároveň: Tělo Kristovo a krev Kristova. |
Si adsint sub utraque specie communicandi, servetur ritus suo loco descripto. |
|
Střípky z historických pramenů |
Bezlepková dieta |
Praktické pro ministranty |
