Svátost pomazání nemocných

Co říká církev ve svých dokumentech:

Když člověk vážně onemocní, potřebuje zvláštní milosti Boží, aby stísněn úzkostí neklesal na mysli a aby snad v pokušení neochabla jeho víra. Proto Kristus posiluje věřící v zápase s nemocí svátostným pomazáním jako mocnou záštitou.

Homo enim, periculose aegrotans, peculiari Dei gratia indiget, ne, anxietate premente, animi demissione percellatur et, tentationibus subiectus, in sua ipse fide forsitan deficiat. Quare Christus fidéles suos infirmitate laborantes Unctionis sacramento munit, tamquam firmissimo quodam prassidio.

Slavení této svátosti spočívá především v tom, že po předchozím vzkládání rukou od představených církevní obce koná se modlitba spojená s vírou a nemocní jsou mazáni olejem, který byl posvěcen Božím požehnáním. Tento obřad naznačuje i uděluje svátostnou milost.

Quas celebratio sacramenti in eo preasertim consistit, ut, manuum. impositíone ab  Ecclesiae presbyteria praehabita, fidei oratio proferatur et oleo, Dei benedictione sanctificato, liniantur infirmi: quo ritu significatur atque confertur gratia sacramenti.

Tato svátost dává nemocnému milost Ducha Svatého: pomáhá celému člověku k uzdravení, posiluje jeho důvěru v Boha a vyzbrojuje ho proti pokušení a úzkosti před smrtí, aby mohl nejen statečně snášet utrpení, ale také proti němu bojovat, a prospívá-li to jeho spáse, dosáhnout zdraví; poskytuje též, pokud je třeba, odpuštění hříchů a dovršení křesťanského pokání.

Hoc  sacramentum praestat  infirmo  gratiam  Spiritus   Sancti, qua totus homo ad salutem  adiuvatur,  Dei fiducia  sublevatur  et adversus tentationes maligni anxietatemque mortis roboratur, adeo ut mala non solum fortiter tolerare sed etiam impugnare possit, et sanitatem, si saluti eius spiritali expedient, consequatur; praebet etiam, si necesse est, veniam peccatorum et consummationem Paenitentiae christianae.

(OUI 5-6)