Teologie manželství
Hlavní stránka / Svatba / Teologie manželství
Manželství vzniká posvátnou manželskou smlouvou neboli neodvolatelným oboustranným souhlasem, jímž se manželé navzájem sobě odevzdávají a sebe přijímají. Tato výlučná jednota muže a ženy, jakož i dobro dětí, vyžadují úplnou manželskou věrnost a nerozlučnou jednotu svazku.
Důvěrné společenství života a lásky, díky němuž manželé „nejsou už dva, ale jedno tělo", je dílem Boha Stvořitele, on mu dává vlastní řád i požehnání, které mu nebylo odňato ani vinou prvotního hříchu. Proto nezávisí toto posvátné pouto na lidském úsudku, ale na původci manželství, který je chtěl obdařit zvláštními dary a cíli.
Svou přirozenou povahou manželství a manželská láska směřují k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna vzájemné lásky.
Kristus, náš Pán, vytvářející nové stvoření a obnovující všechno, chtěl navrátit manželství jeho prvotní podobu a svatost, aby člověk nerozlučoval to, co Bůh spojil, ale také je pozvedl k důstojnosti svátosti, k onomu nerozlučnému svazku manželů, který by jasněji naznačoval a lépe ukazoval příklad jeho snoubeneckého posvátného svazku s církví.
Křesťanští manželé jsou ve svátosti manželství znamením jednoty a plodné lásky mezi Kristem a církví a mají na tomto tajemství podíl; proto si vzájemně pomáhají ke svatosti jak sdílením manželského života, tak přijetím a výchovou dětí, a mají v Božím lidu své místo a zvláštní dary.
Bůh, který snoubence povolal k manželství, i v manželství v tomto volání pokračuje. Kdo v Kristu vstupují do manželství, jsou schopni s důvěrou v Boží slovo plodně slavit tajemství spojení Krista a církve, správně žít a přede všemi vydávat svědectví. Manželství ve světle víry očekávané, připravované, slavené a ve všedním životě rozvíjené se stává tím, „co spojuje církev, posiluje oběť, zpečeťuje požehnání, co ohlašují andělé a stvrzuje Bůh ... Jaké to pouto dvou věřících jediné naděje, jediné kázně, téže služby! Jako bratr a sestra, vzájemně si prokazující službu, žádný nesoulad ducha a těla. Vskutku dva, leč v jednom těle; a kde je jedno tělo, tam je jeden duch.“
(Úvod k liturgické knize "Svatební obřady", č. 2-11)
