Společné slavení svátosti smíření a kající bohoslužby
Hlavní stránka / Zpověď / Společné slavení smíření
V liturgické knize Obřady pokání církev nabízí několik variant společně slaveného smíření. Zde je uvádíme pouze v přehledové podobě citováním z "Úvodu" k Obřadům pokání.
A. Liturgie svátostného smíření pro více kajícníků se soukromou zpovědí
Při této formě se vlastně jedná o bohoslužbu slova, jejíž součástí je prostor ke zpytování svědomí, při níž se věřící společně společně volají k Bohu kajícími litaniemi a na závěr mu společně děkují, ale při níž je individuální (soukromé) vyznání hříchů a individuální rozhřešení.
Základní informace
Kde se shromáždí větší počet kajícníků, aby se jim dostalo svátostného smíření, je vhodné připravit je na ně bohoslužbou slova. Této bohoslužby slova se mohou zúčastnit i jiní věřící, kteří přistoupí k této svátosti jindy. Společné slavení bohoslužby slova jasněji ukazuje charakter pokání. Věřící totiž společně naslouchají Božímu slovu, které hlásá Boží milosrdenství, a tím je vyzývá k obrácení, společně uvažují, jak se jejich život s Božím slovem shoduje, a pomáhají si vzájemnou modlitbou. A pak, když se každý z nich vyzpovídal a dostal rozhřešení, všichni společně chválí Boha za jeho divy, které vykonal pro dobro svého lidu, jejž si přivlastnil za cenu krve svého Syna. Je dobře, aby podle potřeby přišlo více kněží, kteří by na vhodných místech mohli jednotlivé věřící vyslechnout a udělit jim svátost smíření.
Úvodní obřady
Když se věřící shromáždí, může se zazpívat vhodný zpěv. Potom kněz věřící pozdraví a on, nebo někdo z přisluhujících je podle potřeby uvede do bohoslužby a seznámí s pořadem. Pak vyzve všechny k modlitbě a po chvíli mlčení modlitbu zakončí.
Bohoslužba slova
Je třeba, aby svátost pokání začínala slyšením Božího slova, neboť Bůh svým slovem volá k pokání a přivádí k pravému obrácení srdce. Je možné vybrat jedno nebo více čteni. Vybere-li se více čtení, ať se mezi ně vloží žalm nebo jiný vhodný zpěv, případně chvíle mlčení, aby bylo možno Božímu slovu hlouběji porozumět a přijmout ho celým srdcem. Čte-li se pouze jedno čtení, bude nejprospěšnější vzít ho z evangelia.
Mají se vybrat čtení, jimiž především: (a) Boží hlas volá lidi k obrácení a ke stále většímu připodobnění Kristu; (b) staví se na oči tajemství smíření skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání a dar Ducha svatého; (c) předkládá se, co soudí Bůh o tom, co je v životě lidí dobré a špatné, aby věřící dostali světlo k řádnému zpytování svědomí.
Homilie, vycházející z textu Písma, má vést kajícníky ke zpytování svědomí, k odvrácení od hříchu a k obrácení k Bohu. Má věřícím připomenout, že hřích je namířen proti Bohu, proti společenství, proti bližnímu i přímo proti tomu, kdo se hříchu dopouští. Je dobře vyzdvihnout: (a) nekonečné Boží milosrdenství, které je větší než všechny naše nepravosti, a to, že nás Bůh pro své milosrdenství k sobě stále znovu a znovu volá; (b) nutnost vnitřní kajícnosti, která nás upřímně disponuje i k nápravě škod, vzešlých z hříchu; (c) sociální stránku milosti a hříchu, aby si věřící uvědomili, že skutky jednotlivců se určitým způsobem rozlévají do celého organismu církve; (d) naše zadostučinění skutkem, které dostává svou sílu ze zadostučinění Kristova a vyžaduje kromě kajících skutků především opravdovou žitou lásku k Bohu a k bližnímu.
Po skončení homilie se poskytne přiměřená doba ticha, aby bylo možné vykonat zpytování svědomí a vzbudit pravou lítost nad hříchy. Kněz, jáhen, nebo jiný přisluhující může věřícím pomáhat krátkými úvahami nebo prosbami, na které věřící navazují společnou odpovědí, se zřetelem k jejich stavu, věku apod. Bude-li se to zdát vhodné, může toto společné zpytování svědomí a vzbuzení lítosti nahradit homilii; ale v tomto případě musí vycházet jasně z přečteného textu Písma svatého.
Obřad smíření
Na výzvu jáhna, nebo jiného přisluhujícího všichni pokleknou, nebo se skloní a říkají formuli všeobecného vyznání hříchů (např. "Vyznávám se..."); pak se mohou vstoje modlit kající litanie, nebo zpívat vhodný zpěv, aby jimi vyjádřili vyznání hříchů, srdečnou lítost, touhu po odpuštění a důvěru v Boží milosrdenství. Nakonec se modlí modlitbu Páně; ta se nikdy nevynechává.
Po modlitbě Páně se kněží odeberou na místa určená ke zpovídání. Kajícníci, kteří se touží vyznat z hříchů, přistoupí ke knězi, kterého si vybrali. Ten je vyslechne, uloží jim pokání a udělí rozhřešení formulí stanovenou pro rozhřešení jednoho kajícníka.
Po skončení zpovědí se kněží vracejí do presbytáře. Ten, kdo bohoslužbě předsedá, vyzve všechny k díkůčinění, jímž věřící oslaví Boží milosrdenství. To se stane buď žalmem, nebo nějakým chvalozpěvem, nebo střídavě pronášenými modlitbami. Pak kněz bohoslužbu uzavře modlitbou, jíž chválí Boha za jeho nesmírnou lásku, kterou nám prokázal.
Propuštění lidu
Po díkůčinění kněz věřícím požehná. A nakonec kněz, nebo jáhen shromáždění propustí.
B. Liturgie svátostného smíření pro větší počet kajícníků se společným vyznáním a hromadným rozhřešením
Jedná se vlastně o bohoslužbu slova, jejíž součástí je svátostné smíření (tj. jedná se o svátost smíření), které se ale udílí nikoli soukromě, jak je běžný způsob, ale hromadně - pomocí hromadného vyznání a hromadného rozhřešení. Tato forma je mimořádnou formou a v České republice ji mimo nebezpečí smrti není možné použít.
Co je to společné rozhřešení
Individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstávají jediným řádným způsobem, jímž se věřící smiřují s Bohem a s církví, ledaže by je od této zpovědi omlouvala fyzická nebo jiná běžně nepřekonatelná nemožnost.
Za zvláštních okolností, které se někdy vyskytují, se ovšem může stát, že je dovoleno, nebo dokonce nutno dát rozhřešení většímu počtu kajícníků bez předchozí individuální zpovědi.
Kromě případů nebezpečí smrti je dovoleno společně rozhřešit větší počet věncích, kteří byli vhodným způsobem pohnuti k pokání, ale vykonali jen všeobecné společné vyznání, v případě naléhavé nutnosti, t.j. když vzhledem k počtu kajícníků není k dispozici dostatečné množství knězi, aby mohli v přiměřené době řádně vyzpovídat jednotlivce, takže by kajícníci - bez vlastní viny - museli dlouho být bez svátostné milosti nebo bez svatého přijímání. To se může stát zvláště v misijních zemích, ale i na jiných místech nebo případně u skupin osob, kde by se taková nutnost ukázala. Není to však dovoleno jen pro velký nával kajícníků, k jakému může dojít na nějaké velké slavnosti nebo pouti, když jinak zpovědníci mohou být k dispozici.
Posoudit, zda jsou splněny zmíněné podmínky, a tedy rozhodnout, kdy je dovoleno udělit svátostné rozhřešení společně, je vyhrazeno diecézní-mu biskupovi, který se poradí s ostatními členy biskupské konference. Vyskytne-li se nějaká vážná nutnost udělit svátostné rozhřešení společně většímu počtu mimo případy stanovené diecézním biskupem, kněz se má napřed, je-li to možné, dotázat místního ordináře, aby mohl dovoleně rozhřešení udělit; není-li to možné, ordináře o této nutnosti a daném rozhřešení co nejdříve vyrozumí.
Aby mohli věřící mít ze svátostného rozhřešení uděleného společně většímu počtu užitek, důrazně se od nich žádá, aby byli dobře disponováni, neboli aby každý litoval toho, čeho se dopustil, a aby udělal předsevzetí varovat se hříchů, aby se rozhodl napravit eventuální pohoršení a škody a zároveň aby učinil předsevzetí v patřičné době se osobně vyzpovídat z těžkých hříchů, z nichž se nyní takto vyznat nemůže. Je důležité, aby knězi zevrubně poučili věřící o těchto směrnicích a podmínkách nutných k platnosti svátosti.
Ti, jimž se odpouštějí těžké hříchy společným rozhřešením, musí přistoupit k osobní zpovědi dříve, než by znovu přijímali rozhřešení tímto způsobem, pokud jim v tom nebrání oprávněná příčina. Pokud to není lidsky nemožné, je nutné, aby se určitě dostavili ke zpovědníkovi alespoň do roka. I pro ně totiž platí příkaz, že každý křesťan je povinen všechny své hříchy, samozřejmě těžké, z nichž se doposud jednotlivě nevyznal, osobně knězi vyznat alespoň jednou za rok.
Obřad společného rozhřešení
Při smíření kajícníků společným vyznáním a společným rozhřešením v případech zákonem stanovených se děje všechno tak, jak bylo řečeno o smíření většího počtu kajícníků s individuální zpovědí, s výjimkou těchto změn:
a) Po homilii, nebo v homilii je třeba vyzvat věřící, kteří chtějí být účastni společného rozhřešení, aby se řádně disponovali, t.j. aby každý litoval, čeho se dopustil, aby vzbudil předsevzetí varovat se hříchů, aby se rozhodl napravit eventuální pohoršení a škody a současně aby učinil předsevzetí osobně se vyzpovídat v patřičné době z těžkých hříchů, z nichž se nyní takto vyznat nemůže; je třeba stanovit nějaké pokání pro všechny, k němuž každý, chce-li, může něco přidat.
b) Pak jáhen, nebo jiný přisluhující, či sám kněz vyzve kajícníky, kteří chtějí přijmout rozhřešení, aby nějakým znamením dali najevo, že o ně žádají (např. skloněním hlavy, pokleknutím, nebo jiným znamením, stanoveným směrnicemi biskupských konferencí), aby společně říkali formuli společného vyznání hříchů (např. "Vyznávám se..."). Po ní se mohou konat kající litanie, nebo zpívat kající zpěv a pak se všichni modlí, nebo zpívají modlitbu Páně.
c) Potom, kněz pronese invokaci, jíž se žádá milost Ducha svatého k odpuštění hříchů, jíž se vyhlašuje vítězství nad hříchem skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání a jíž se kajícníkům udělí svátostné rozhřešení.
d) Nakonec kněz vybídne k díkůčinění, a hned bez závěrečné modlitby lidu požehná a propustí ho.
C. Kající pobožnost
Na rozdíl od předchozích dvou způsobů se zde nejedná o svátost, její součástí není ani vyznání hříchů ani rozhřešení. Jedná se vlastně o bohoslužbu slova, která má pomoci ke zpovědi se dobře disponovat.
Povaha a struktura
Při kajících pobožnostech se Boží lid shromažďuje, aby slyšel Boží slovo, které vyzývá k obrácení a obnově života, i zvěst o našem vysvobození z hříchu skrze Kristovu smrt a vzkříšení. Jejich struktura je stejná jako při obvyklé bohoslužbě slova a při liturgii svátostného smíření pro více kajícníků.
Je tedy vhodné, aby se po úvodním obřadu (zpěvu, pozdravení a modlitbě) přečetlo několik čtení z Písma svatého, proložených zpěvy, žalmy, nebo chvílemi ticha, a aby byla tato čtení shromážděným věřícím vysvětlena a aplikována v homilii. Nic nebrání tomu, aby se před čteními z Písma nebo po nich přečetla i jiná čtení z Otců nebo jiných autorů, která by opravdu pomohla společenství i jednotlivcům k skutečnému poznání hříchů a k vnitřní lítosti, tedy k uskutečnění pravého obrácení.
Po homilii a po rozjímání o slově Božím je třeba, aby se celé shromáždění jedním srdcem a jedním hlasem modlilo litaniové nebo jiné podobné prosby, vhodné k povzbuzení aktivní účasti všech věřících. Nakonec se vždy pomodlí modlitbu Páně, aby nám Bůh, náš Otec, "odpustil naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům... a zbavil nás od zlého". Kněz, nebo jiný přisluhující, který shromáždění předsedá, zakončí pobožnost modlitbou a lid propustí.
Užitečnost a vhodnost
Je třeba se postarat, aby věřící nezaměňovali tyto kající pobožnosti za udílení svátosti pokání. Tyto pobožnosti jsou však vrcholně užitečné k tomu, aby napomohly k obrácení a očistě srdce.
Kající pobožnosti se konají především: (a) aby se pěstoval ve společenství křesťanů duch kajícnosti; (b) jako pomoc věřícím v přípravě na zpověď, kterou si jednotliví věřící mohou vykonat, jak jim nejlépe bude vyhovovat; (c) aby se děti vychovávaly postupně k vědomí, co v lidském životě je hřích, a že Kristus nás od hříchu osvobodil; (d) jako pomoc pro katechumeny k jejich konverzi.
Mimoto, kde není k dosažení kněz, který by mohl udělit svátostné rozhřešeni, jsou kající pobožnosti velmi užitečné, protože napomáhají ke vzbuzení dokonalé lítosti z lásky, jímž mohou věřící - s předsevzetím, že přistoupí k svátostné zpovědi, jakmile to bude možné - dosáhnout milosti Boží.
